Tatry 2010 - den čtvrtý

Dnes je úterý, vstáváme brzy. V 6:35 nám z autobusového nádraží v Tatranské Lomnici odjíždí spoj do nedaleké zastávky Biela voda. To ranní vstávání! Ale výhled z naší chaty nám slibuje krásný výlet.

Dnes nás totiž čeká dvoudenní tůra se spaním v chatě pri Zelenom plese a výstupem na Jahňačí štít. Scházíme se a spořádaně se vydáváme na autobusové nádraží. Krásné slunečné počasí, modrá obloha a přenádherně ranním sluncem osvětlený Lomnický štít. Všichni v dobré náladě a plni odhodlaní splnit vytyčený cíl. Autobus přijíždí a tlupa natěšených turistů se (za 0,50€/os.) vydává za dvoudenním dobrodružstvím. Těšíme se co nás čeká!

Po 3 minutách :-) jízdy vystupujeme nedaleko parkoviště, závory do lesa a převráceným kontejnerem. Od místního správce se dozvídáme, že převrácený kontejner má na svědomí medvěd! Skvělé uvítání :-)

Včera jsem se usmál, když Lidušku prohnala polévka, kterou jsme si dali na Popradském plese. Teď mi došel humor. Teď jsem na řadě já. Rychle se přesunuji za klády a konám zrychlenou potřebu :-) Naše skupina nám odběhla a tak se po chvíli zdržení vydáváme za nimi po žluté turistické značce. Netrvá dlouho a docházíme opozdilce. V lese je krásně, protože už od rána sluníčko vyhřívá vše co mu přijde do cesty. Po třiceti minutách přicházíme k prameni zvaném Šalviový. Pár fotek u pramene má malou chybu. Není přes průzračnost vody vidět žádná tekutina :-) Osvěžující doušky ale nás posilňují a osvěžují. Po dalších deseti minutách se u rozcestníku dozvídáme, že nás čeká ještě hodina a čtyřicet pět minut chůze na Zelené pleso.

Vyšli jsme tak brzy z důvodu předpovědi počasí a našemu plánovanému cíli. Výstupu na Jahňačí štít. Podle předpovědi by se měla kolem 15. hodiny zatáhnout obloha a kolem 17. hodiny by mělo pršet až do druhého dne do 10. hodiny. Předpověď vyšla na 100%!

Stoupáme stále výše. Od startu naší cesty až na Zelené pleso musíme vystoupat nějakých 600 výškových metrů. Cesta ubíhá podle očekávání i rychleji. Les opět s postupující nadmořskou výškou ustupuje a otevírají se nám pohledy nejdříve z pravé strany na štíty Jatek - Predné Jatky, Prostredné a Zadné Jatky.

Nádhera, umocněná modrou oblohou. Cesta nám ubíhá. Probíráme včerejší rozdílný den. Naší cestu na Popradské pleso a výlet na pltě ostatních.

Dáváme si krátkou přestávku u potoka zv. Kežmarská Biela voda. Netušíme, že jsme už jen

dvacet minut chůze od plesa. Kocháme se výhledy na obě strany chodníku. Divím se, že nikdo z nás nezakopl. Všichni hlavy nahoru :-) Po krátkém zastavení se vydáváme dále a po pár metrech se nám z borovicového porostu vyzdvihuje chata. To už jsme tu? podle průvodce jsme tu měli být o tři čtvrtě hodiny později.

Nepřipadlo mi, že by jsme se tak hnali! Je pravda, že prvotní euforie a neustálé focení ze začátku naší dovolené opadlo, ale už máme za těch pár dní něco našlapáno a tak se dalo čekat nějaké to zdržení v podobě delších regeneračních přestávek. Jsme dobří. Poslední metry od chaty se nestačíme divit. už je mi jasné proč si televizní štáb vybral pro film Jak se krotí krokodýli, tak nádhernou scenérii.

Přátelé čtenáři, ten výhled

na "opravdu" Zelené pleso

je fascinující a přeji ho každému návštěvníkovi vidět tak, jak jsme ho měli tento den vidět my! Čistá voda, krásně oslně

ná chata a ty štíty kolem! Fotoaparáty opět cvakají co jim síly stačí.

Sedáme si k chatě, vyndaváme věci co nebudeme na další cestu potřebovat. ( museli jsme si samozřejmně vzít s sebou věci na spaní a převlečení na druhý den) Po domluvě s personálem chaty si ukládáme věci na pokoj č. 14 v přízemí naproti kuchyně. dobrá pomoc od zbytečné zátěže. Využíváme našeho časového náskoku a po půl hodině odpočinku a vybalování se vydáváme (asi ve 3/4 na 10.hod.) na Jahňačí štít. Obloha stále modrá, nic nenasvědčuje tomu, že by měla přijít změna počasí. Ve velkém horku stoupáme nad Zeleným plesem kamenitou stezkou do prvního sedla. Cestou se musíme častěji zastavovat kvůli aklimatizaci a velkému horku.

Od zkušených, kteří tu už byli se dozvídáme, že při nepřízni počasí se tato kamenitá stezka mění v potok! Nám dnes ale počasí přeje a představujeme si, jaké by to tu asi bylo, kdyby tu tekla voda. S velkým převýšením si nedovedeme představit, jak by se tu šlo, kdyby se tu valila voda. Vystupujeme na první odpočinkové místo. Červené pleso znamená přestávku, kdy se čeká na pomalejší. Plánuje další postup a doplňuje energie. Podle mapy hledáme v pozadí náš cíl.

Stále je velké teplo. Myslím si, že na Tatry až moc velké. Zásoby vody jsou naštěstí dostatečné. Vyšlapaná cestička po úbočí hor nás přesně vede za naším cílem. Přecházíme velké sněhové pozůstatky po dlouhé zimě. Fotka jak se opírám ve sněhu by mě při delším opírání stála konečky prstů. To nebyl sníh, ale doslova led, i když se ta plocha jako sněhová tvářila. Brrrr! Jdeme dál.

"Pavlí pomóc! Pojď mě vytáhnout" slyším za sebou od Lidušky. Cesta po sněhu kolem vystupujícího kamene se ukázala jako špatná. Sluníčko, které rozehřívalo kamen udělalo své.

Pod sněhem v jeho těsné blízkosti byla vzduchová kapsa. A tak Liduška se nám lapila. Vracím se pro ni a asi dva metry od ní se propadám také :-) Oba jsme nad kolena zabořeni do sněhu a smějeme se této situaci. Ještě, že tam nebyla nějaká větší propast! Když si to pak uvědomíme. Vysoukáváme se z pasti oba samostatně a varujeme ostatní, aby se vyhnuli kamenům vystupujícím ze sněhu. Před námi je poslední viditelná část cesty.

Za ní se skrývá řetězový výstup na Kolový priechod ( 2118 m.n.m.). Kvůli vysokému tlaku Jirka dnešní další výstup končí. A je to dobře o symbolickém cintoríně na Popradském plese jsem Vám už psal. Nepřeceňovat se - to je to, co se tu cení! Ostatní postupují dále, i když výstup po řetězech hlavně ženské části naší výpravy dělá menší problémy. Ale zdrárně zdolávají tento úsek a mizí za horizontem. Já a Liduška končíme ve stejném úseku jako Jirka z podobného důvodu. Lidka mi dovoluje jí opustit, abych mohl jít s ostatními na vrchol. Ale dole jsme se dohodli, že zůstaneme spolu - dohodu bez diskusí držím. Už takhle jsme v nadmořské výšce více jak 2100 metrů. Skvělé ne? Čas 11:30.

Čekáme na ostatní až vystoupí na Jahňačí štít - 2229 m.n.m. Kocháme se výhledy do doliny pod námi. Rozhlížíme se po okolních štítech. Dnes také vidíme Lomnický štít z jiné opačné strany, než od naší chaty v Tatranské Lomnici. Po hodině čekání vnímáme ochlazení a shodujeme se, že není vhodné sedět na tomto místě příliš dlouho. Máme štěstí a potkáváme ochotný manželský pár, po kterém vzkazujeme naší družině, že budeme pomalu sestupovat dolů do chaty. Mění se pomalu počasí a opravdu se ochlazuje. Předpověď, kterou jsme si ráno četli vychází. Postupujeme my tři stateční pomalu zpět. Když asi po sestoupení asi o 100 výškových metrů se nad námi zatáhlo a přes Kolový priechod se na nás valí velkou rychlostí velké husté mračno.

Myslíme na naše kolegy. Kde asi jsou? Mraky na nás téměř spadli, ale naštěstí nezačalo pršet. Ta ohromná masa mraků a ta rychlost, se kterou se převalila přes štíty byla ohromující a téměř děsivá. Sestupujeme dále, neprší, ale ochlazení a zataženo zůstává. Probíráme své dosavadní životy. My tři si máme co vyprávět. Máme čerstvé životní prožitky o které se dělíme. Víc nepovím ... heč :-) Když se vracíme k Červenému plesu, nad námi se objevuje první kamzík. Jak dnes okomentoval můj syn - kamzíci jsou terénní kozy. Pak další a další. O pár metrů níže slyšíme mládě kamzíka jak volá maminku. To ještě netušíme, že se stádem kamzíků setkáme téměř na dosah. U Červeného plesa se páslo, nebo lépe vyhrabávalo kořínky stádo asi šesti, sedmi kusů. Fotíme a natáčíme na foťák asi na vzdálenost tří metrů od nejbližšího kamzíka. Pěkný zážitek! Otáčíme se a v dáli se nám zdá, že vidíme naše někde v oblasti u řetězů. Divíme se, že někteří se vydávají i přes předpověď počasí do těchto končin. Je zataženo a každou chvíli může začít pršet. Snad dojdou v pořádku zpátky. Už na nic pak nečekáme a sestupujeme až k chatě. Těsně nad chatou pod Červeným plesem se oblékáme. Přece jenom je chladno a za nastydnutí to nestojí. Kolem půl třetí jsme na chatě. Hurá! Sedáme si ke stolům vedle chaty. Pozorujeme přísedící a přemýšlíme o jejich cestě dolů. S Jirkou se rozdělujeme. Já jdu pro kávu a Jiří pro pivo. Zasloužíme si je. Kávu přináším i s malým zdržením ke stolu docela brzy. To malé zdržení způsobila početná rodinka a jejich nároky, co si vlastně objednají. Ale to ještě nebylo nic s rychlostí výčepního piva. Už jsme měli s Lidkou téměř vypitou kávu, když mě napadlo se podívat, kde ten Jirka vlastně je. Výčep piva byl o patro níže, než se nacházela jídelna s obsluhou. Jirka stále stojí před výčepem :-) Myslím, že za cenu 2€ za půl litru piva by měla být obsluha "trochu" rychlejší. Ale to je jen můj osobní názor. Když jdu hledat Jirku, zjišťuji, že za rohem před vstupem do pivnice sedí Mirek s manželkou z naší "company" spolu s Janou, která tu zůstala a připravovala se na zkoušky na právnické fakultě. Mirek ráno ještě opravoval auto - uvolněnou kladku řemenu.

Kolem 16. hodiny přicházejí první z Jahňačího. Dáváme si občerstvení v podobě všeho teplého co místní restaurace nabízí. Vyptáváme se na cestu na vrchol a zjišťujeme, že naši vrcholoví měli na kochání asi tak pět minut než se přivalila mračna. Pak po dohodě s personálem si rozebíráme tři pokoje. Dva jsou po čtyřech postelích a jeden, ten náš je pro osm osob :-)

V 18. hodin je večeře. Začínáme skvělou polévkou - fazolovou :-) Ve tvářích se nám krade úsměv s pomyšlením jak to asi u nás v osmi lůžkovém (čtyři palandy) pokoji bude vypadat a kdo bude asi spát na horních patrech. Ale k našemu překvapení se po červených fazolích v polévce neprdí :-) Řízek s kaší byl také výborný a možnost si objednat libovolný nápoj nás mile překvapil. Ale za 13€ za polopenzi, proč ne. Po večeři hrajeme v kostky. Nevím proč, ale nejde mi to! Všichni už mají plno bodů, a já stále nic :-) Asi mám štěstí v lásce. A to mám! Že Liduško moje!

Neuvěřitelné! Jdeme spát...je ale 19:45! Takhle brzy jsem snad nešel spát. A Liduška "sova" - znáte to o skřiváncích a sovách - pro tu to byl snad světový rekord v brzkém usínání! :-) Sice jdeme spát, ale vtipy na fazole a jirkovo kličkou nabíjející záchranářskou baterku (připomínající mužské přirození - hračka pro ...) nás chvíli nenechávají spát. Stěny se smíchem otřásají! Ale únava nás dostihuje a tak náš pokoj č. 1 postupně utichá.....

Ceník - 5.7.2010

- ubytování - 13€ / os. noc

- polopenze - 13€ / osoba

- poplatek - 1€ - KTX ?

- povlečení - 1,50€

===================

Celkem = 28,50€

Fotky ze čtvrtého dne jsou uloženy ZDE...

Zde je uložena trasa na Zelené pleso a na Jahňačí štít

Tatry 2010 - den třetí

Je pondělí 5.7., naše "komunita" se opět dělí. Velká část naší party se vydává na pltě do Červeného kláštora. Možná se Vám bude hodit odkaz pro Váš výlet při návštěvě Tater a okolí. Tady je: pltníci.sk.

Ale to je trochu jiná historka a netýká se nás s Lidkou. My jsme si po včerejší tůře na Teryho chatu dali odpočinkový výšlap.

Dnes jsme nevstávali brzy ... hurá. V klidu jsme posnídali připravili si svačinu na cestu a v 10:35 jsme vyjeli místní Tatranskou elektrickou dráhou na "krátký" výlet na Popradské pleso. Vláček nás dovezl do Štrbského plesa těsně před obědem, protože se musí přestupovat ve Starém Smokovci na přípoj od Popradu, ale přestup netrvá déle než 15 minut. Už když přijíždíme do Starého Smokovca vnímáme změnu počasí a za okny električky chvílemi prší. Hory nejsou vidět a v údolí pod námi se s občasným protrháním mraků objeví obce pod Tatrami. Hlášení z místního rozhlasu, že přijíždí přípojný vlak z Popradu, který pokračuje do Štrbského Plesa vyhnal všechny návštěvníky Tater před zmíněnou kolej s tím, že se chceme co nejdříve dostat dovnitř. Prší a jak! Teď se ukázalo jak jseou všichni připraveni na dnešní tůru. Ti připravení jsou v momentě převlečeni. A proč? Protože hlášení o příjezdu vlaku přišlo "trochu" brzy :-) A tak jsme tam stáli a nevěřícně koukali, kde ten vlak asi je. Vypadalo to, že se k nám doneslo hlášení z Popradu, že vlak odjíždí. Protože ti nepřipravení byli docela hodně zmáčení. Vláček přijíždí, davy se valí dovnitř. Okamžitě zapařená okna v přeplněném vlaku znemožňují výhled ven. Ale stejně tam není nic vidět. A tak jsme se začali bavit cestujícími uvnitř. Parta lidí (asi firemní soudržná akce) si posílala v přeplněném vlaku jízdenky k označení. Lístky posílali i ostatní cestující. Nedostali by se k označovačům jízdenek. A tak se bavíme pohledy na cestující, kteří si někde ve předu nechali označit jízdenky a pak bedlivě sledovali dráhu jejich lístků a následnou kontrolu jestli se jim vrátily ty správné jízdenky. Myslíme na ty naše pltníky. Myslíme na to, že asi z projížďky asi nemají nic. Ale jak jsme večer zjistili, měli naši voraři velké štěstí s počasím. Tak že jeli :-)

Do Štrbského Plesa přijíždíme s obavami. Cestou se stále smáčejí okna od deště. Vystupujeme a zjišťujeme, že nám přestalo pršet. Navštěvujeme toalety a já si fotím na mobil nástěnný jízdní řád pro cestu zpět. Vlevo od východu je sportovní obchod, kde trávíme pár minut a obdivujeme skvělé trekové boty zn: hlavně nejmenovat, ale koukněte sem :-) Nádhera a ta lehkost. Příští nákup pro zdolávání hor jsou naše. Doufám :-) Začínáme pokukovat na naší další bláznivou akci - Beskydská sedmička. Budeme potřebovat nějaké lepší vybavení, i když tyto botky z předešlého odkazu nejsou moc doporučované pro náš zamýšlený výšlap. Ale o Beskydské sedmičce a všem kolem tohoto závodu Vám napíšu, jestli to přežiji až v září.

Vycházíme od nádraží kolem půl jedné a měl by nás čekat dnes jen hodinový výšlap k Popradskému plesu. Procházíme Štrbským Plesem, míjíme stánky se všemi lákadly od místních řemeslníků. Zastavujeme se chvíli u nádherných malovaných obrázků. Nejvíce nás zaujaly ty s místní horskou lidovou architekturou. Obrázky které byly v odstínech hnědé barvy. Opravdu pěkné. Jdeme dál ... červená turistická značka nás dovede až k plesu. Tak ji pozorně vyhledáváme. Značení tras, které jsme tady kdy potřebovali jsou ve výborném stavu.

Vždy nás bez omylně dovedly k našemu cíli.

Na cestě nás podle průvodce čeká 14 tématických zastavení. Můžete se dočíst vše o místní fauně a flóře. Poučné a můžete zaměstnat svá unavená těla jak sebe, tak své dítka. Protože tato trasa je za zvážení Vás rodičů vhodná pro první seznámení s horskou turistikou. Není pro lenochy, ale při pěkném počasí chytnou nádherné výhledy štítů hor nad Vámi. Cesta začíná jako každá lesní cesta kdekoli u nás či v SR. Cestou lesem se nám po levé straně odkrývají skokanské můstky sportovního areálu pod Soliskom. To je zatím jediné zpestření po cestě lesem. Asi po 30 minutách chůze se otevírají výhledy na přilehlé štíty k hoře Ostrva 1984 m.n.m. Měli jsme možnost vidět obě varianty z těchto štítů. NIC a nádherně vykreslené hřebeny hor. Les začíná konečně ustupovat a objevují se vlevo před námi štíty Patria 2202 m.n.m., Malá Bašta 2287 m.n.m., Predná Bašta 2373 m.n.m. atd. Tím, že jsme opustili les se mění i sklon naší trasy. Scházíme dolů k Hincovu potoku. Přechod přes lávku a během pěti minut jste u důležitého rozcestí. To vás totiž může zavést na čtyři různé směry.

- červená trasa - pokračování té, po které jste přišli Vás může zavést přes Sedlo pod Ostrvou na Tatranskou magistrálu a zpět do Starého Smokovce atd. až po Velké Biele Pleso, kde červená turistická trasa končí.

- modrá trasa - na sever - Vás může zavést na dva významné cíle. A to na RYSY a na Kôprovského štít.

- modrá trasa - na jih - Vás dovede na železniční zastávku Popradské pleso

Konečně přicházíme na Popradské pleso a hotel se stejným názvem. Dáváme si kávičku a polévku - ta nám dala. Šaratice v tatranském podání :-) Jinak si nemůžeme stěžovat na kvalitu stravy. Kde jsme jedli, všude jsme si pochutnali. Dáváme se také do hovoru se sedícími vedle u stolu. Já šikula jsem si zapomněl vzít mapu. Probíráme naše plány a zkušenosti. Milí lidé...ještě jednou se s nimi setkáme na chatě Plesnivec. Po příjemně stráveném čase vycházíme k dalšímu cíli. Symbolický cintorín je přístupný od Popradského plesa po žluté tur. trase. Dvacet minut chůze od hotelu vstupujeme na symbolický hřbitov zahynulých v místních horách. Přátelé, přiznám se, že tato návštěva mi dala hodně. Člověk si tu s těmi pamětními destičkami se jmény uvědomí, kolik životů zde zůstane a nevrátí se domů! A že jich tu je!

Někdy se nedá neštěstí zabránit, ale když jsme zdolávali některé ty "dvoutisícovky" a člověk je soudný, měl by si říci - "nemám na to". Dokud to jde!

Vracel jsem se odtud zamyšlený a myslím si, že mě to ovlivnilo na zbytek dovolené. Zpáteční cesta už byla o zdolání cesty zpátky do Štrbského plesa. Zvolili jsme druhou možnost se vrátit do Š. Plesa a to po zelené tur. trase kolem Hincova potoka. Pěkná, ale myslím si náročnější trasa. Není tak frekventovaná. Nejdříve scházíte dolů do údolí k potoku, chvíli jdete kolem něho ... jen krátce a pak dlouhé stoupání na rozcestí někde poblíž horizontu Trigan. Je to docela zdlouhavé stoupání a pro malé děti bych spíše doporučoval se vrátit cestou, kterou jsme šli tam...po červené.

Unaveni sedáme po 17:30 hod. do električky a spokojení se vracíme zpátky do Tatranské Lomnice. Vlak odjíždějící v 17:43 ale nemá přípoj ve Starém Smokovci na T. Lomnici a tak si ještě dáváme ve vestibulu nádraží automatovou kávu. V 19:02 konečně vyjíždíme a s nákupem v samoobsluze v Lomnici přicházíme zpátky k chatě. To je úleva a prý pak, že si dáme odpočinkovou tůru. Zítra nás čeká dvoudenní výšlap se spaním na Chatě pri Zelenom plese. Vedle v pokoji je velký mejdan, ale my s Liduškou se snažíme se balit na další den a hlavně nasbírat síly. Dobrou noc

Fotky ze třetího dne jsou ZDE...

Tatry 2010 - den druhý

Den druhý. Teryho chata 2015 m.n.m.

Je 7:30, ve smluvený čas vyjíždí kolona čtyř aut z Tatranské Lomnice směr Starý Smokovec. Myslím si, že je nejlepší využít místní tatranské železnice, ale chápu majitelé aut důvody, pro které jsme vyrazili jejich plechovými miláčky. Nájemce naší chaty ji vybavil volné parkování ve Smokovci, kde by jsme jinak platili za parkovné cca 5€.

Po zaparkování se vydáváme do místního info centra. Z předešlého večera zjišťujeme, že ke

standartnímu pojištění do

zahraničí nemáme zaplaceného tzv. asistenta. Je to zvláštní připojištění např. pro úhradu příletu vrtulníku, které ze standartního pojištění není hrazené. A kdo z nás nosí cca 3000€ po kapsách, že? Myslím si, že částka 0,70€ na den je suma, která za klid v duši stojí.

Hurá směr lanová dráha, kterou chceme použít pro úsporu času. Po počátečních zmatcích, kdo si koupí jednosměrnou (4,90€) a obousměrnou jízdenku se vydáváme přeplněnou :-( lanovkou nahoru na Hrebienok (1285 m.n.m.). Chce se mi vystoupit a jít zpátky. Takový dav jsem dlouho neviděl a my jsme se přijeli kochat přírodními krásami Tatranského národního parku. Jen pro upřesnění chci doplnit, že je neděle 4.7. a zítřejší pondělí je v obou našich zemích - ČR a SR je státní svátek. A tak jsou hory přeplněné. S přeplněnou lanovkou musíme ještě čekat na druhou skupinu. Je nás první den 18! Všech věkových a fyzických kategorií. To se časem změní. Probíráme mapy, trasy, kterými se vydáme.

Jsme všichni - vycházíme. Je asi za 5 minut devět a náš výstup na Teryho chatu nezačíná výstupem, ale sestupem k vodopádům Studeného potoka. Všichni jsme samozřejmně natěšení a tak fotoaparáty cvakají co jim uzávěrky dovolí. Znáte to, fotí se padající voda, fotíme se my na památku, že jsme tu také byli.

Po desítkách nafocených snímků začínáme pomalu postupovat k Rainerově chatě (1301 m.n.m.).

(*1) Zde se nezdržujeme - jedna památeční fotka a šlapeme dále a výše. Při tomto krásném počasí a již zmíněnou neděli je tu na můj vkus stále mnoho lidí. Není se čemu

divit, slunce nad hlavou a dva , respektive v případě slovenských svátků jeden den volna (5. a 6. 7.) Za Rainerovou chatou asi po 30 minutách chůze přicházíme k další chtě. Tady si dáváme první přestávku. Čekáme na pomalejší, doplňujeme zásoby, navštěvujeme toalety.

U Zámkovského chaty (1475 m.n.m.) se rozdělujeme. Zjišťujeme, že v naší velké skupině jsou velké výkonnostní rozdíly. A tak zdatnější vycházejí po občerstvení po zelené turistické značce směr Teryho chata. (asi budu nosit dříví do lesa, ale chci tady zmínit jedno pravidlo hor. Když se rozdělujete, je důležité, aby ostatní ze skupiny věděli co se děje, kdo se trhá, kdo kam míří atd. Nikdo nikomu nepřeje nic zlého, ale kdyby náhodou...je důležité kam má případně směřovat pomoc. Nelitujte ani investice do SMSky, kterou dáte ostatním vědět, že jste v pořádku...musel jsem to napsat) Čeká nás převýšení více jak 500 metrů a podle značení by jsme měli tuto trasu zvládnout za dvě hodiny.

Se zdoláváním větších nadmořských výšek ustupuje les a otevírá se nám nádherný výhled na štíty hor kolem nás. Postupujeme Malou Studenou dolinou. Napravo od nás je Lomnický hrebeň, nalevo Prostredný hrebeň. Někde v dáli je vidět vodopád i přes něj musíme přejít. Kolem nás se míhá nízký borovicový porost. Před námi a za námi cvakají trekingové hole. Může mi někdo vysvětlit, jak se mají správně používat hole v tomto kamenitém terénu. Měl jsem chuť a to

VELKOU jim ty hole pobrat a zahotit :-) Protože kovové cvakající hroty na velkých balvanech mě moc neuspokojovaly. Trochu víc mi kazily dojem z té nádhery kolem. Hory nám dovolily jejich návštěvu a neustále cvakající "turisté" se jim museli moc líbit. Nejvíce se mi líbili, když jsme došli nějakou tu cvakající partičku a oni nás nenechali je předejít. Super stav :-) Ale jinak jsem si z hor už žádnou psychickou újmu snad už nedonesl :-) Po hodině chůze se dostáváme pod Malý svah. Vodopád nad námi, kolona člověčích mravenečků se traverzami proplétá v kamenité cestě k již viditelné Teryho chatě. Tam také půjdeme? Ale z dálky to vypadalo hůře než bylo ve skutečnosti. Opět náročný, ale skvělý výstup. Cítíme chlad a tak se přioblékáme. Vodopád vedle nás a nad námi. Není tak silný jak se z dáli zdál, ale síla tekoucí vody se nechala slyšet. Přicházíme ke sněhovému poli. Opět fotka na památku, jdeme dále. dnes když se na chvíli zastavíš, tak tě hned předběhne dav turistů. A několikrát se nám stalo, že jsme někoho předběhli a za kamenem bylo co fotit. Tak jsme si udělali pár snímků, nebo se občerstvili a zase jsme pak museli řešit jak se dostal před ty pomalejší.

Chata pár výškových metrů nad námi a velký chlad nás posunuje rychleji k dnešnímu cíli. Jsme tu! Venku je kolem 10 °C - hrozná zima, když jsme ještě před chvílí měli na sobě jen trička a kraťasy. Soukáme se do Teryho chaty (2015 m.n.m.). Lidé sedí na schodech, všude jen ne venku v té zimě a silném větru. Nikoho jsme nepošlapali a vstupujeme do "restaurace". Je tu všude plno a když říkám plno, tak je tu opravdu hlava na hlavě. Jen aby nikdo nemusel ven. Stojíme chvíli frontu na polévku a kávu. Objednávám česnekovou polévku a presso. Před námi muž, co si objednal polévky je nedonesl ke stolu. Jeho žena, která se svlékala ze svetru mu bouchla do ruky. Tříštějící sklo vyrušilo všechny přítomné. Všichni zanechali hovoru o průběhu cesty a zkušenostech. S křikem vybíhá "majitel" chaty a vylévá si nervózní srdce na nebohém muži. Já si obebírám polévku a kávu. Kde se posadíme nevím...ale během chvíle déle sedící pochopili, že u jídla stát nebudeme a tak nás pouští si sednout. K našemu překvapení Liduška zjišťuje, že si sedáme vedle lidí se kterými jsme se letmo setkali v restauračním voze při cestě do Popradu. Dáváme se u polévky a kávy s nimi do hovoru. Zjišťujeme kam mají namířeno a my se s nimi dělíme o naše plány. Dostal jsem chuť na pivo. Jen malé, protože vím o se mnou velké pivo umí udělat. Ztuhnu! :-) A pak podávejte nějaké výkony :-) Dojídáme a dopíjíme. Musíme uvolnit místo dalším příchozím. Loučíme se s našimi spolu sedícími. K našemu překvapení už nikdo na schodech nesedí. Všichni jsou už venku. Změnilo se počasí a tak si spolu s nimi vychutnáváme pohled na Spišské plesa kolem chaty.

Žlutá bunda u plesa znamená, že nás došli i ostatní. Jaromír je k nepřehlédnutí. Měníme si ponožky v botách. Dáváme si slabší, pro sestup budou dobré. Popovídáme a míříme k ostatním, kteří zatím odpočívají pod chatou. Dalekohledy jsou dnes využité. Na východní straně štítů se prohánějí v dáli kamzíci. I my si ještě s třesoucími se rukami pokoušíme hledat ty malé nezbedy, kteří se prohánějí po místních skalnatých výstupcích. U fotoaparátu mám malé přiblížení, tak je ani nefotím. To ještě netuším, že se s nimi setkám na vzdálenost dvou metrů. Až se vrátíme, tak si vyslechneme Jirkovo historku. Setkání s Angličanem a Jirkovo angličtinou. Angličan s Jirkou mluvil o vzdálených zvířatech. Angličan se ptá Jirky jestli je tam bear a Jirka mu přitakává: Yes, beer. Prý bude muset něco s tou angličtinou dělat :-) Co vy, jste na tom podobně?

Občerstvení, nabití sil se loučíme s naší partou. Oznamujeme jim směr naší cesty. Máme toho málo :-) Oznamujeme jim, že od Zámkovského chaty nepůjdeme do Starého Smokovca, od kud jsme vyšli, ale že se vydáme po Tatranské magistrále na Skalnaté pleso a odtud po zelené dolů do Tatranské Lomnice. cesta dolů nám ubíhá. Občas si dovolíme poskakovat po kamenech jak ti kamzíci. Za hodinu a půl přicházíme k Zámkovského chatě. Dáváme si další porci polévky. Dáváme se do hovoru s paní, kterou tu zanechala rodina. Četla si knihu a čekala až její rodina sejde zpátky. Příjemná společnost. Dostáváme od paní malé krabicové pitíčka. Budou se hodit. Zásoby docházejí. Po doplnění energie vycházíme a za chatou odbočujeme na červenou turistickou trasu - Taranská magistrála. Čeká nás přes hodinu chůze na Skalnaté pleso (1751 m.n.m.). Cesta by ubíhala lépe, kdybych si nedal to velké pivo. Jsem nenapravitelný! Cítím jak mě pivo ve vlnách brzdí. Těžko se rozcházím. Kdy já dostanu rozum. Proč si to zasloužené pivko nedám až v cíli? Liduška mě povzbuzuje. Díky ti! Asi za půl hodiny je ten tekutý chmel pryč a já se můžu soustředit na okolí. Zastavujeme se na plošině, kde je pěkný výhled do údolí. Už pod námi vidíme Tatranskou Lomnici. Pár fotek a jdeme dál. Na Skalnatém plese si dáváme zbytek svačiny. Čeká nás podle propozic přes hodinu a půl sestup do Lomnice. Plán je jedna věc a skutečnost jiná. Trasa vedoucí po sjezdovce se mění v cross. Bagry udělaly na sjezdovce své. Příprava na zasněžování znamená rozvrtanou sjezdovku, ale kdo přes to má chodit. Výsledek? Trápení v podobě hrozného sestupu do města. Já mám ještě dnes památku na mých prostředníčcích u obou nohou. Modré otlaky pod nehty. Nic jiného nám nezbylo než se dostat dolů a po zmatcích jak obejít Grand Hotel Praha se zaslouženě dostáváme do města. K chatě přicházíme kolem 18. hodiny a za pět minut přijíždějí první auta za námi. Dobrý pocit

Fotky z druhého dne jsou ZDE...

Trasa k prohlédnutí je ZDE...

*1 - Najstaršia chata vo Vysokých Tatrách. Bola postavená v roku 1863 Jánom Jurajom Rainerom. Po postavení chaty Kamzík v roku 1884 zanikla.

Obnovená bola v roku 1998. Odvtedy slúži verejnosti ako chata s malým občerstvením bez podávania jedál a ubytovania.
V chate je aj malá expozícia histórie a súčasnosti horských nosičov, zbierka starého horolezeckého náradia a starých lyží. Je cenným dokladom dobovej architektúry chát.

Tatry 2010 - den první

Den první. Cesta na Slovensko.

Krásná slunná sobota 3.7.2010 znamená den odjezdu. Odjezdu za zaslouženou dovolenou do slovenských Tater. Ubytování nás čekalo v Tatranské Lomnici v chatě lyžařského sdružení. Máte-li zájem podívejte se na bielastopa.com , kde jsme byli ubytovaní.

Dopoledne vyjíždíme z Luhačovic autobusem směr Trenčín. Stojíme :-) Autobus je tak

přeplněný, že jsme rádi, že nás řidiči vůbec vzali. Neměli ani volný prostor pro naše krosny v zavazadlovém prostoru. Plánovaný odjezd v 10:35 se trochu protáhl s přeplněným autobusem a tak asi za 5 minut 11. hod. vyjíždíme. Štěstí při nás stálo hned při dalším zastavení v Uherském Brodě. Sedm cestujících vystupuje a tak si

máme s Liduškou možnost sednout. Cesta ubíhá rychle, klimatizace v přeplněném autobuse nestíhá. lidé stojí v uličce a tak vyslechneme starosti slovenských pracovnic, které jezdí za výdělkem na Moravu. Když už jsme na úpatí Trenčína, řidiči zastavují u benzínky a čerpají malé množství nafty. Paní za námi se obává přípoje v Trenčíně, ale my víme, i když jsme zpoždění, že máme dostatek času na přestup na vlak.

Po příjezdu do Trenčína zjišťujeme, že nemáme dostatek času na prohlídku města a tak si uděláme pár prvních dovolenkových fotek z úpatí trenčínského hradu. Je velké horko a tak se odebíráme do nádražní restaurace. Oběd v podobě roštěnky s rýží(3 €) (nebudu komentovat toto jídlo) a druhé řízek s bramborem (2,80 €) nám udělal dobře. Ještě kávička z automatu (

0,40 €) a blíží se čas odjezdu rychlíku směr Poprad - Tatry. Rychlík přijíždí na čas a my se vydáváme hledat volné místo :-) opět. Ve 13:36 se dává rychlík do pohybu a my pro změnu

chvíli stojíme :-) Ale ne na dlouho. V Púchove si po vystoupení cestujících sedáme. Tedy jen

Liduška, nevadí. Vyndaváme hru Člověče nezlob se! Trochu nechápavé pohledy :-) ale to nám nebrání dohrát hru. Dobře se bavíme a cesta nám skvěle ubíhá. A je tu Žilina, tzn. velkou výměnu cestujících. Velká většina vystupuje do tohoto významného města, ale s příjezdem rychlíku od Prahy nastupuje stejný dav lidí. Na chodbu přistupuje parta mladých lidí, se kterými se za čas seznámíme. Ale ještě před tím s velkým teplem se odebíráme do jídelního vozu dát si něco na schlazení. Jedno z posledních chlazených piv, které v "jídelňáku" jsou vypíjíme během pár minut. Bylo dobré, chlazené. Krátká návštěva jídelního vozu a návrat na své místo.

Po návratu se dáváme do hovoru s partou lidí, která se vydává na přechod a bivakování v Tatrách. Dobře se bavíme, rychle se časem objevují první hřebeny hor. Majestátní Kriváň zleva stáží celé pohoří Vysokých Tater. Modrá obloha a štíty hor nás lákají. Těšíme se! Blíží se náš čas příjezdu do Popradu. Loučíme se s partou dobrodruhů. V 16:45 zastavujeme v Popradu. Máme čas do 17:27 na přípoj do Tatranské Lomnice. Sedáme si v parku a i když

svítí slunce, cítíme, že jsme ve vyšší nadmořské výšce. Cítíme chlad, který je ale po cestě ve vyhřátém vlaku příjemný. Pak už probíhá vše tak jak má.

Nastupujeme do motorového vlaku směr Tatranská Lomnica. Krátká cesta do Lomnice, otáčející se krky po štítech hor, které jsou stále bez mráčku, probíhá bez problémů. V 17:52 vystupujeme z vlaku a podle mapky se vydáváme hledat naši chatu. Štěstí nám opět přeje a k chatě přicházíme během chvíle. Majitel už stojí na zápraží a vítá nás s úsměvem. Jsme tu první! Můžeme si vybrat pokoj podle své představy. Všechno je za pět minut jinak. Kolona aut přijíždí za námi a stěhujeme se na druhou stranu chaty, než jsme si původně vybrali :-)

Velké vítání a další ubytovací pokus. Tentokrát konečný :-) Večer už je jen o vybalování věcí a stanovení termínu odjezdu na příští den. Ještě jsme si vyměnili zážitky z cest. Konečně jsme si dali tolik očekávanou sprchu. Byla skvělá!

Ráno je stanoven odjezd v 7:30 a jde se na Teryho chatu, ale o tom až v příštím článku...

Chcete-li se podívat na další fotky z tohoto dne. Jsou uloženy ZDE...