Den druhý. Teryho chata 2015 m.n.m.
Po zaparkování se vydáváme do místního info centra. Z předešlého večera zjišťujeme, že ke
standartnímu pojištění do zahraničí nemáme zaplaceného tzv. asistenta. Je to zvláštní připojištění např. pro úhradu příletu vrtulníku, které ze standartního pojištění není hrazené. A kdo z nás nosí cca 3000€ po kapsách, že? Myslím si, že částka 0,70€ na den je suma, která za klid v duši stojí.
Hurá směr lanová dráha, kterou chceme použít pro úsporu času. Po počátečních zmatcích, kdo si koupí jednosměrnou (4,90€) a obousměrnou jízdenku se vydáváme přeplněnou :-( lanovkou nahoru na Hrebienok (1285 m.n.m.). Chce se mi vystoupit a jít zpátky. Takový dav jsem dlouho neviděl a my jsme se přijeli kochat přírodními krásami Tatranského národního parku. Jen pro upřesnění chci doplnit, že je neděle 4.7. a zítřejší pondělí je v obou našich zemích - ČR a SR je státní svátek. A tak jsou hory přeplněné. S přeplněnou lanovkou musíme ještě čekat na druhou skupinu. Je nás první den 18! Všech věkových a fyzických kategorií. To se časem změní. Probíráme mapy, trasy, kterými se vydáme.
Jsme všichni - vycházíme. Je asi za 5 minut devět a náš výstup na Teryho chatu nezačíná výstupem, ale sestupem k vodopádům Studeného potoka. Všichni jsme samozřejmně natěšení a tak fotoaparáty cvakají co jim uzávěrky dovolí. Znáte to, fotí se padající voda, fotíme se my na památku, že jsme tu také byli.
Po desítkách nafocených snímků začínáme pomalu postupovat k Rainerově chatě (1301 m.n.m.).
(*1) Zde se nezdržujeme - jedna památeční fotka a šlapeme dále a výše. Při tomto krásném počasí a již zmíněnou neděli je tu na můj vkus stále mnoho lidí. Není se čemu
divit, slunce nad hlavou a dva , respektive v případě slovenských svátků jeden den volna (5. a 6. 7.) Za Rainerovou chatou asi po 30 minutách chůze přicházíme k další chtě. Tady si dáváme první přestávku. Čekáme na pomalejší, doplňujeme zásoby, navštěvujeme toalety.
U Zámkovského chaty (1475 m.n.m.) se rozdělujeme. Zjišťujeme, že v naší velké skupině jsou velké výkonnostní rozdíly. A tak zdatnější vycházejí po občerstvení po zelené turistické značce směr Teryho chata. (asi budu nosit dříví do lesa, ale chci tady zmínit jedno pravidlo hor. Když se rozdělujete, je důležité, aby ostatní ze skupiny věděli co se děje, kdo se trhá, kdo kam míří atd. Nikdo nikomu nepřeje nic zlého, ale kdyby náhodou...je důležité kam má případně směřovat pomoc. Nelitujte ani investice do SMSky, kterou dáte ostatním vědět, že jste v pořádku...musel jsem to napsat) Čeká nás převýšení více jak 500 metrů a podle značení by jsme měli tuto trasu zvládnout za dvě hodiny.
Se zdoláváním větších nadmořských výšek ustupuje les a otevírá se nám nádherný výhled na štíty hor kolem nás. Postupujeme Malou Studenou dolinou. Napravo od nás je Lomnický hrebeň, nalevo Prostredný hrebeň. Někde v dáli je vidět vodopád i přes něj musíme přejít. Kolem nás se míhá nízký borovicový porost. Před námi a za námi cvakají trekingové hole. Může mi někdo vysvětlit, jak se mají správně používat hole v tomto kamenitém terénu. Měl jsem chuť a to
VELKOU jim ty hole pobrat a zahotit :-) Protože kovové cvakající hroty na velkých balvanech mě moc neuspokojovaly. Trochu víc mi kazily dojem z té nádhery kolem. Hory nám dovolily jejich návštěvu a neustále cvakající "turisté" se jim museli moc líbit. Nejvíce se mi líbili, když jsme došli nějakou tu cvakající partičku a oni nás nenechali je předejít. Super stav :-) Ale jinak jsem si z hor už žádnou psychickou újmu snad už nedonesl :-) Po hodině chůze se dostáváme pod Malý svah. Vodopád nad námi, kolona člověčích mravenečků se traverzami proplétá v kamenité cestě k již viditelné Teryho chatě. Tam také půjdeme? Ale z dálky to vypadalo hůře než bylo ve skutečnosti. Opět náročný, ale skvělý výstup. Cítíme chlad a tak se přioblékáme. Vodopád vedle nás a nad námi. Není tak silný jak se z dáli zdál, ale síla tekoucí vody se nechala slyšet. Přicházíme ke sněhovému poli. Opět fotka na památku, jdeme dále. dnes když se na chvíli zastavíš, tak tě hned předběhne dav turistů. A několikrát se nám stalo, že jsme někoho předběhli a za kamenem bylo co fotit. Tak jsme si udělali pár snímků, nebo se občerstvili a zase jsme pak museli řešit jak se dostal před ty pomalejší.
Chata pár výškových metrů nad námi a velký chlad nás posunuje rychleji k dnešnímu cíli. Jsme tu! Venku je kolem 10 °C - hrozná zima, když jsme ještě před chvílí měli na sobě jen trička a kraťasy. Soukáme se do Teryho chaty (2015 m.n.m.). Lidé sedí na schodech, všude jen ne venku v té zimě a silném větru. Nikoho jsme nepošlapali a vstupujeme do "restaurace". Je tu všude plno a když říkám plno, tak je tu opravdu hlava na hlavě. Jen aby nikdo nemusel ven. Stojíme chvíli frontu na polévku a kávu. Objednávám česnekovou polévku a presso. Před námi muž, co si objednal polévky je nedonesl ke stolu. Jeho žena, která se svlékala ze svetru mu bouchla do ruky. Tříštějící sklo vyrušilo všechny přítomné. Všichni zanechali hovoru o průběhu cesty a zkušenostech. S křikem vybíhá "majitel" chaty a vylévá si nervózní srdce na nebohém muži. Já si obebírám polévku a kávu. Kde se posadíme nevím...ale během chvíle déle sedící pochopili, že u jídla stát nebudeme a tak nás pouští si sednout. K našemu překvapení Liduška zjišťuje, že si sedáme vedle lidí se kterými jsme se letmo setkali v restauračním voze při cestě do Popradu. Dáváme se u polévky a kávy s nimi do hovoru. Zjišťujeme kam mají namířeno a my se s nimi dělíme o naše plány. Dostal jsem chuť na pivo. Jen malé, protože vím o se mnou velké pivo umí udělat. Ztuhnu! :-) A pak podávejte nějaké výkony :-) Dojídáme a dopíjíme. Musíme uvolnit místo dalším příchozím. Loučíme se s našimi spolu sedícími. K našemu překvapení už nikdo na schodech nesedí. Všichni jsou už venku. Změnilo se počasí a tak si spolu s nimi vychutnáváme pohled na Spišské plesa kolem chaty.
Žlutá bunda u plesa znamená, že nás došli i ostatní. Jaromír je k nepřehlédnutí. Měníme si ponožky v botách. Dáváme si slabší, pro sestup budou dobré. Popovídáme a míříme k ostatním, kteří zatím odpočívají pod chatou. Dalekohledy jsou dnes využité. Na východní straně štítů se prohánějí v dáli kamzíci. I my si ještě s třesoucími se rukami pokoušíme hledat ty malé nezbedy, kteří se prohánějí po místních skalnatých výstupcích. U fotoaparátu mám malé přiblížení, tak je ani nefotím. To ještě netuším, že se s nimi setkám na vzdálenost dvou metrů. Až se vrátíme, tak si vyslechneme Jirkovo historku. Setkání s Angličanem a Jirkovo angličtinou. Angličan s Jirkou mluvil o vzdálených zvířatech. Angličan se ptá Jirky jestli je tam bear a Jirka mu přitakává: Yes, beer. Prý bude muset něco s tou angličtinou dělat :-) Co vy, jste na tom podobně?
Občerstvení, nabití sil se loučíme s naší partou. Oznamujeme jim směr naší cesty. Máme toho málo :-) Oznamujeme jim, že od Zámkovského chaty nepůjdeme do Starého Smokovca, od kud jsme vyšli, ale že se vydáme po Tatranské magistrále na Skalnaté pleso a odtud po zelené dolů do Tatranské Lomnice. cesta dolů nám ubíhá. Občas si dovolíme poskakovat po kamenech jak ti kamzíci. Za hodinu a půl přicházíme k Zámkovského chatě. Dáváme si další porci polévky. Dáváme se do hovoru s paní, kterou tu zanechala rodina. Četla si knihu a čekala až její rodina sejde zpátky. Příjemná společnost. Dostáváme od paní malé krabicové pitíčka. Budou se hodit. Zásoby docházejí. Po doplnění energie vycházíme a za chatou odbočujeme na červenou turistickou trasu - Taranská magistrála. Čeká nás přes hodinu chůze na Skalnaté pleso (1751 m.n.m.). Cesta by ubíhala lépe, kdybych si nedal to velké pivo. Jsem nenapravitelný! Cítím jak mě pivo ve vlnách brzdí. Těžko se rozcházím. Kdy já dostanu rozum. Proč si to zasloužené pivko nedám až v cíli? Liduška mě povzbuzuje. Díky ti! Asi za půl hodiny je ten tekutý chmel pryč a já se můžu soustředit na okolí. Zastavujeme se na plošině, kde je pěkný výhled do údolí. Už pod námi vidíme Tatranskou Lomnici. Pár fotek a jdeme dál. Na Skalnatém plese si dáváme zbytek svačiny. Čeká nás podle propozic přes hodinu a půl sestup do Lomnice. Plán je jedna věc a skutečnost jiná. Trasa vedoucí po sjezdovce se mění v cross. Bagry udělaly na sjezdovce své. Příprava na zasněžování znamená rozvrtanou sjezdovku, ale kdo přes to má chodit. Výsledek? Trápení v podobě hrozného sestupu do města. Já mám ještě dnes památku na mých prostředníčcích u obou nohou. Modré otlaky pod nehty. Nic jiného nám nezbylo než se dostat dolů a po zmatcích jak obejít Grand Hotel Praha se zaslouženě dostáváme do města. K chatě přicházíme kolem 18. hodiny a za pět minut přijíždějí první auta za námi. Dobrý pocit
Fotky z druhého dne jsou ZDE...
Trasa k prohlédnutí je ZDE...
*1 - Najstaršia chata vo Vysokých Tatrách. Bola postavená v roku 1863 Jánom Jurajom Rainerom. Po postavení chaty Kamzík v roku 1884 zanikla.
Obnovená bola v roku 1998. Odvtedy slúži verejnosti ako chata s malým občerstvením bez podávania jedál a ubytovania.V chate je aj malá expozícia histórie a súčasnosti horských nosičov, zbierka starého horolezeckého náradia a starých lyží. Je cenným dokladom dobovej architektúry chát.
Žádné komentáře:
Okomentovat