I. Beskydská Sedmička před startem

Málo jsme spali. Alespoň si to tak myslím a hlavně cítím, že bych ještě spal. Jenže nervozita a očekávání neznámého nás nenechá dál v klidu spát. A tak kolem půl osmé ráno jsme už na nohou. Dnes je 17. září 2010

Večer, pozdě do noci jsme s Lidkou připravovali a kombinovali vše co by jsme si mohli vzít s sebou na Beskydskou Sedmičku. Sice v klidu snídáme, ale už je na nás znát, že se naše psychika směřuje jinam - na závod B7! "Jídlo nakoupíme až na místě" - rozhodujeme se pro čerstvé potraviny. Na start do Frenštátu pod Radhoštěm to máme z Ludkovic nějakých 90 km. Během dopoledne musíme naskládat vše do auta, tak aby jsme mohli co nejdříve vyjet do Frenštátu. Náš plán totiž vypadá tak, že se naše auto po příjezdu do Frenu změní v ložnici.

Za tímto účelem jsme vzali do auta matraci spolu s polštářky a dekami :-) Chceme se co nejdříve akreditovat, nakoupit potraviny a jít si do auta lehnout a něco před závodem naspat.

Beskydská Sedmička - O co jde v BESKYDSKÉ SEDMIČCE?

Je to 77 km dlouhý přechod čtrnácti beskydských vrcholů a 7 hlavních kopců Beskyd s výškou přesahující 1000 metrů nad mořem!

Součet nadmořských výšek všech 7 hlavních vrcholů Beskyd = výška 1 himálajské Osmitisícovky

Závod pro sportovce, nadšence a širokou veřejnost aneb ,,Vylez si svoji Ká-dvojku v Beskydech“

Převýšení 5600 m nastoupaných v 77km dlouhém závodě je naprosto stejné jako výstup na druhou nejvyšší horu světa 8611 metrů vysokou K2 (Chogori) z poslední vesnice Acsoli (3000m).

Cílem akce je poznání svých vlastních mezních hranic a schopností.!! Chci dopřát všem, aby si každý člověk mohl vyzkoušet na vlastní kůži, jak těžký a nesnadný bývá výstup na Osmitisícovku.!!

Takto je popsána B7 na úvodní stránce.

Kolem 11. hodiny vyjíždíme z Ludkovic a cestou se zastavujeme na oběd ve Vizovicích. obsluha nic moc, ale oběd nám oběma chutnal. Polepšete se v přístupu k zákazníkovi. Jinak příště zveřejním vaši restauraci jménem :-) Máme i velké štěstí. při návštěvě obchodu se sportem, kde nakupujeme další jednorázové pláštěnky (kdyby jsme zničili ty naše stávající) máme možnost zakoupit značkové brýle Julbo z původní ceny 1450,- Kč za likvidačních 150,-Kč! Po občerstvení a nákupu zbylého potřebného ubíhá cesta už bez zastavení. Tedy skoro. Zastavili jsme se pro doplnění benzinu a cukru v těle v podobě automatové kávy u benzínky. Dál pak rychle míjíme Vsetín a ani nevíme při povídání jak vjíždíme do Frenštátu. Máme štěstí s naším plánem včasného odjezdu z domova. Přijíždíme na poloprázdné parkoviště v blízkosti sokolovny, kde se musíme akreditovat.

Naše cesta od auta "s malým blouděním" vede ihned do sokolovny, kde se registrujeme. Dostáváme tašku a v ní vše potřebné informace o startu a cestě závodu, propagační materiály atd. Hlavně jsou zde laminované kartičky. Jedna je schematická trasa závodu a ta druhá důležitější je kontrolní karta, kde nám budou na kontrolách potvrzovat projití tímto bodem. Z druhé strany kontrolní karty jsou důležité telefonní čísla pro případ nouze. Po vyzvednutí tašky procházíme kolem dvou pořadatelů, kteří nám připevňují identifikační pásky se startovním číslem kolem zápěstí. Jsme označkováni :-) Musíme si na tento pásek dávat velký pozor. Jinak při ztrátě nebo zničení tohoto "náramku" končíme! Byli by jsme při neprokázání se tímto náramkem vyloučeni ze závodu!

Opouštíme sokolovnu, přecházíme do protější budovy. Zdejšího kina. Zde dostáváme pamětní trička s logem závodu: SALOMON-RUN EXTRÉMNÍ PŘECHOD BESKYD JAVORNÍK - JAVOROVÝ. Naše další kroky už vedou po odložení věcí v autě do blízkého obchodu, kde nakupujeme vše zbylé potřebné pro naše přežití. JÍDLO A PITÍ! :-)

Kolem půl čtvrté zaléháme do naší provizorní mobilní ložnice a snažíme se něco naspat. Já za sebe musím říci, že se mi to nepovedlo :-( Liduška asi také nic moc nenaspala! To bude cesta! Přijíždějící auta, otevírání a zavírání dveří kolem stojících aut nás nenechá v klidu usnout. Před 18. hodinou vylézáme z auta a jdeme se projít. Venku je krásně a podle předpovědi by to mělo tak i vydržet. Vyzradím vám něco dopředu ... počasí vydrželo ... ani kapka za celý závod! Frenštát asi dlouho nepamatuje takovou masu lidí v jeho útrobách. Přeplněné obchody, plné restaurace a fronty u občerstvení. Ale kdo by si chtěl představit fronty u stánků na pivo, toho musím zklamat. Tady fronty nejsou. Jen pár odvážných si dává kalíšek s pivem. Ostatní berou přípravu vážně! Procházíme náměstím. Všude plno lidí, reportéři z České televize zpovídají účastníky závodu a na velkoplošném plátně se odečítá čas do startu 2:30:16, 2:30:15...atd.

Obešli jsme náměstí, jestli neuvidíme někoho známého, chvíli jsme poseděli na lavičce, poslechli účastníky kolem a ani ne po 30 minutách po našem příchodu do centra se vracíme zpět do auta. Ještě chceme našim nohám dát malý odpočinek. Zaléháme a máme asi hodinu času, kterou využíváme v leže. S dvacátou hodinou večerní se hrabeme ven z pojízdné ložnice a skládáme vše co budeme potřebovat do našich batohů. Jídlo, pití oblečení, mapy, .... je toho nějak moc, ale nevíme do čeho jdeme a tak je lepší mít pár věcí navíc.

Odcházíme s ostatními na náměstí. Místo startu. Po osmé hodině má být vykládána trasa závodu. Ale když přicházíme je většina času věnována sponzorům a představitelům města a ostatním, kteří schválili tento závod. Díky jim. Posledních asi dvacet minut Libor Uher narychlo popisuje trasu. Moc času není a čas ubíhá rychleji než si představoval.

Na plátně se odečítá čas a poslední vteřiny si odpočítáváme sborově všichni pěkně nahlas. Deset... devět... osm... sedm... šest... pět... čtyři... tři... dva... jedna... START!

ČAS startu: 20:53 17.9.2010!