Kôprovského štít - 8.7.2010
Tahle hromada kamení je dnešním cílem našeho snažení. 2367 m.n.m. Už jsme v Tatrách šestý den a musím říci, že nás provázelo štěstí v podobě nádherného počasí (i když se pokazilo). Díky Bože!
Ráno jsme vstali s předsevzetím zdolat náš nejvyšší vrchol ve svém životě. Tedy po vlastních nohách. Když se nechceš někam dostat zeptej se nádražáka :-) Předchozí večer jsem se díval na
spoj z Tatranské Lomnice do Štrbského Plesa. Čas odjezdu 7:14. Vycházíme z naší chaty tak aby jsme tento spoj stihli. Jenže, když jsme na nádraží zjišťujeme, že vlak odjíždí až v 7:34. Naštěstí
jen 20 minut. Tak jsem neudělal takového hlupáka odborníka :-) Na pokoji se nám původně nechtělo snídat a tak si zbývající čas sedáme na lavičku. Snídáme.
Je 7:14 a přistavený vlak, který čeká na odjezd se dává do pohybu. ŠOK! Ve vlaku sedí mladý člověk a s úsměvem se na nás dívá jak zůstáváme na lavičce a on odjíždí za jeho dobrodružstvím. Říkám si sám pro sebe: to snad není možné, přeci jsem četl dobře, nebo ne?! díváme se na sebe s Lidkou a nevíme co si máme myslet. Vždyť jsme to četli oba! Ale za chvíli se smějeme my. Ten vlak se jenom přestavoval na jinou kolej. Vyměnili jsme si s cestujícím úsměvy. Dojídáme a nastupujeme. Dnes je překrásný den a podle předpovědi by měl i vydržet. Prozradím vám jednu věc. Vydržel!
Dnes opět začíná naše cesta ve Štrbském Plese. Cesta je stejná s cestou na Popradské pleso, kde jsme byli v pondělí. Počasí je ovšem jiné.
K věci, že? :-) Půl hodiny od rozcestníku si dáváme malou přestávku. Kolem přecházejí "naši paličkáři". Cvakání trekových hůlek nás provází i tady. Ale dnes se to dá vydržet. Nějak jsme si za ten téměř týden vyčistili hlavy. Tekoucí potůček přímo vedle nás dělá toto místo romantickým. Abych se nerozplakal :-) Ne, jenom chci říci, že je to nádhera.Je nádherně! Je teplo a neřekl bych nikdy před tím, že by mi teplo při chůzi vadilo. Ale o tom až později. Snad si na to vzpomenu až budu psát níže o našem výstupu.
Cesta ubíhá s úsměvem na rtu. Stále si máme co povídat. Užíváme si. Co jiného...jsme na
dovolené! V pondělí jsme se tak nekochali tak jako dnes. Nádherné výhledy na štíty hor kolem. Hodinu nám trvalo až dojdeme k rozcestníku u Popradského plesa. Tam se dostáváme tak kolem desáté hodiny dopolední. A náš směr? Po modré shodně jako je cesta na RYSY. Ale to není náš směr, alespoň ne pro tento krát. Stoupáme už znatelně a teplo nás provází na každém kroku. Uf! Už jsme procestovali oba nějaký ten kus světa, ale tahle chvíle, tohle počasí a my dva. To je to co nás na tomto dni na tomto místě okouzluje. Chápu ty davy lidí, kteří navštíví tyto hory každý rok. Každý kámen, každý potůček, který potkáte překročíte je dar. Přejeme každému návštěvníkovi aby si vychutnal hory tak, jako my. I dnes v době, kdy píšu tyto řádky jsem pln
ý emocí, když si vzpomenu na tuto dovolenou.
Dál se procházíme kolem odbočky na Rysy. chvíli uvažujeme o změně směru. Ale jen chvíli. Hlavně jsme všem oznámili, že jdeme na Kôprovského štít. Za pár metrů se pak necháme fotit od Německého turisty. Pro změnu stále stoupáme :-) Přecházíme přes Hlincov potok.
Čistá pramenitá voda. Po cestě zpátky si tu nabírám vodu do lahve. Je to ještě v dnešní době
znečištění životního prostředí možné. Nabrat si z potoku vodu a bez úprav a obav ji pít? Stalo se.
byla výborná a osvěžující! Za potokem předbíháme skupinku mladých lidí. Až ve vlaku na zpáteční cestě se dozvídáme, že jsou z léčebny. V rámci procedury vystoupali na štít společně s námi. Stoupáme na náhorní plošinu. Rozhlížíme se zpátky do doliny pod námi. Tento den se opravdu vydařil. Kam se podíváme, na kteroukoli stranu se máme na co dívat.
Vlevo od nás je vidět cesta na Rysy. Vpravo hřebeny z nichž je nejvyšší Satan 2421 m.n.m. Podívejte se na odkaz na fotky. Nevím, kterou bych sem dal dříve. Nebo by se mi blog změnil ve fotogalerii :-)
Kolem dvanácté hodiny přicházíme k Veľkému Hlincovu plesu. Na chvíli se sedáme. Měníme propocené ponožky. Nechceme se moc zdržovat. Přece jenom nás čeká ještě výstup na Kopr (jak jsme si ho pracovně pojmenovali). Vyhlížíme nad sebou Vyšné Kôprovské sedlo - 2180 m.n.m. Tam půjdeme? Chodí tam mravenečci sem a tam :-) No a za padesát minut jsme tam. Výstup jak po schodišti na kostelní věž. Jen v té věži tak nesvítí na hlavu. Opravdu je velké teplo. Zastavujeme se stále častěji a doplňujeme tekutiny. Promlouváme s odpočívajícím a ten nás informuje o naší cestě. Trochu nás straší, ale my se nedáme. Nejdříve vyzkoušíme a pak si uděláme vlastní názor. Už jsme se o tom přesvědčili několikrát. Souvisí to s fyzičkou a aktuálním zdravotním stavem každého z nás! V sedle si dáváme krátkou desetiminutovou přestávku a jde se dále.
Připadá mi, že teplota stoupá. Nedá se dýchat. Nebyla by špatná sprcha :-) Ale i toto horko nás neodradí. Stále sice pomalu ale stoupáme. Těšíme se na štít. Postupujeme také jen po dvou výškových metrech. Srovnáváme se s tlakem a teplotou (i s dechem). Před námi je horizont. Jen další místo na přestávku. Už vidíme vrchol. Je tak 50 výškových metrů nad námi. Těch 50 metrů ale znamená tak 200 metrů vzdálenost na dálku.
Úzká cesta připomínající chůzi po střeše. Pro některé slabší povahy nic ke koukání. Opravdu úzké, ale (opět) nádherné.
Liduš, snad se na mě nebudeš zlobit, ale pop
íšu vše tak jak se to odehrálo.
Liduška se zastavila na posledním horizontu. nízký tlak jí zastavil na tomto místě. Chvíli jsme seděli a uvažovali o konci naší dnešní výpravy. Říkal jsem Lidce, že také končím i já. Vždyť jsme tam přišli společně a společně se i vracíme. Není ostuda na horách, když se nedojde tam kam si naplánujete. Liduška mě přemluvila, nechal jsem jí tam vše mimo mé vody na pití a foťáku, který jsem si vzal s sebou. Odešel jsem s tím, že se hned vrátím. Vyfotím si vrchol a půjdu hned zpět. Tak se i stalo. Na vrcholu Kôprovského štítu mě vyfotili dva Poláci, kteří vystoupili na vrchol hned po mě. Rozhlédl jsem se po okolí a začal jsem se po té vracet za Lidkou. Celou dobu jsem na ní viděl a bylo mi líto, že nešla se mnou na vrchol.
Překvapení: Když jsem se vrátil k Lidušce čekalo mě překvapení v podobě změny názoru na Lidčin konec výstupu. "Odpočinula jsem si a chtěla bych se tam podívat" A tak po otázce, jestli bych tam nevyšel ještě jednou. Jsme se vydali zpět na štít společně. Pomalu a s podporou Lidušky v zádech jsme se vydali na vrchol.
A v čase 14:30 jsme se už společně fotili na vrcholu Kôprovského štítu - 2367 m.n.m.
Náš dosavadní nejvyšší vrchol, který jsme zdolali po vlastních nohách. Velmi uspokojující.
Co k tomuto dni dodat. Přeji vám všem krásné počasí a chuť něco udělat. Ať je to cokoliv.
A cesta zpátky. Ani nevím jak uběhla. Nabití energií jsme seběhli ze štítu dolů do údolí a jestli se nepletu, tak jsme odjížděli ze Štrbského Plesa někdy kolem 18:14 hodiny a za další hodinu jsme už vystupovali v Tatranské Lomnici
Žádné komentáře:
Okomentovat