Na Pinduli procházíme kolem půlnoci. Zbojnická Koliba je zavřená. Nevadí, není čas na přestávku a máme i sebou dostatečné zásoby jídla i pití. Máme před sebou další úkol. Zdolat v přijatelném čase náš druhý vrchol – Radhošť! Slovo zdolat má svůj význam, ale o tom napíšu za chvíli.
Konečně máme možnost jít s Liduškou po boku a chvíli se držet za ruce. Těch chvíli při tomto závodě bylo L opravdu po skromnu. Organizátoři nám změnili o tohoto místa původní trasu. Nesměli jsme jít po přejití silnice po modré doprava, ale jdeme oklikou vlevo po lesní cestě, která vede zpět do Frenštátu. Přesněji do Trojanovi pod Frenštátem. Důvod změny trasy je nebezpečná cesta k vrcholu Kaní 677 m .n.m. Když jsme tu byli soukromně s Lidkou bylo tu popadáno mnoho dřeviny. Samé polámané větve a stromy. To byl ten důvod proč organizátoři změnili trasu. Hrozilo nebezpečí úrazu!
Chodíte někdo s čelovkami na noční tůry? Asi hodně z vás řekne, že ne. My jsme také doposud nebyli výjimka. Byl jsem zvědav jak na tom budou naše svítilny. Procházel jsem internet a obešel mnoho obchodů, abych zjistil co si máme pořídit za výbavu ke svícení. Trh nabízí nepřeberné množství čelovek. Můžete koupit světlo od padesátikoruny až do mnoha tisíců korun. Rozhoduje výkon, váha ale i značka, tak jako u každého značkového zboží. A co jsme měli my? Koupil jsem v místním železářství J čelovou svítilnu od firmy Bateria Slaný! Je to sedmi diodová svítilna s možností nastavitelností sklonu
svícení, která nenabízí možnost regulace světla pro šetření energie, ale můžu jen z praxe říci, že na plný výkon svítila přes 6 hodin! A to měla v sobě dvě alkalické tužkové baterie! Bomba. A dosvit zcela dostačující. Museli jsme si hlídat po cestě značení turistických tras a víte, kdo chodíte, že i ve dne je to někdy problém najít tu správnou cestu. Ale s těmito čelovkami za 126,- Kč včetně dvou baterií, jsme neměli jediný problém. Jen když se nám už zdálo, že světlo slábne (jak jsem již řekl po šesti a půl hodinách chůze) jsme během pár vteřin baterky vyměnili a šlo se dále. Naprostá spokojenost!
Zpět k závodu. Procházíme kolem stavení v úpatí Kaní a Velké Polany. Radhošť je ještě v nedohlednu. Asi po 600 metrech odbočujeme doprava a z upravené štěrkové cesty se vydáváme na lesní širokou cestu. Měníme hřejivý pocit našich rukou za naše pomocníky. Trekkingové hole. Cesta se prudce zvedá a nepřejde ji to až za ohybem na rozcestníku na Černé hoře 855 m .n.m.!
Dva a půl kilometru šíleného stoupání! Naše kroky se krátí, srdíčko tluče o život, dech nestíhá. Mám toho dost! Liduška má se mnou trpělivost. Musím se často, alespoň na pár vteřin zastavovat. Vyrovnávám tep a dech a jde se dál. Nemůžu! Ten kopec je snad nekonečný! Jestli Javorník byla dřina, tak výstup na Radhošť je rasovina, která nemá nic společného s rozumným uvažováním. Pomalu postupujeme dál snad po milimetrech
. Hrůza, stydím se za svoji fyzičku. Nejsem sice sám, míjíme mnoho nesportovců, ale já zápasím v tuto chvíli sám se sebou. Připlazil jsem se k rozcestníku, kde čtu, že máme polovinu cesty za sebou. Je tu lavice, kde nechám na chvíli odpočinout mému zřícenému tělu. Sleduji ostatní „sportovce“ jak přicházejí a odpočívají spolu s námi. Nikdo nejde dál! Kousek pod rozcestníkem je studánka, kde si méně zásobovaní doplňují vodu. Sedíme jen jednu dvě minuty … jsem zpět. Můžeme jít dál. Než se stačíme rozejít, asi po 200 metrech nás čeká a vítá „tajná kontrola“(tajné kontroly byly zřízeny pro nepoctivce, kteří by si chtěli zkracovat cestu po neoficiálních stezkách). „Ukažte náramky“ slyšíme dopředu. Vyhrnujeme si rukávy, kde na zápěstí máme oranžové kontrolní pásky spolu se startovním číslem. Jeden ze tří organizátorů nám označuje pásku silným černým fixem. Gratulují nám k dosažení tohoto cíle a povzbuzují nás k dalšímu postupu. Trasa se narovnala a tak se nám jde o poznání lépe. Je tu další široká cesta, občas velice bahnitá od le
sních strojů. Ale to už nikdo neřeší. Obcházíme bahenní lázně to ano, ale za pomoci holí. Stále se nemohu dostatečně o levou holi opřít. Také cítím mou pravou stranu zad. Těším se na vrchol Radhoště. Zahodím na chvíli batoh abych si záda srovnal. Jsem rád, že mi alespoň v rámci možností ta levá hůl drží, že jsem ji nevysunul nezničil úplně.
Z těch 2,5 kilometru , které nám na Radhošť chyběli se nám jde pohodově tak kilometr a půl. Ten zbývající kilometr je opět bolestivý. Bolí mě záda a stoupání je opět šílené. Výstup s plnou polní na kostelní věž – k tomu se dají přirovnat tyto výstupy, ale o mnoho delší! Vůbec bych se nedivil, že na Radhošti někdo skončil. Poslední stoupání je sice hrozné, ale motivace v podobě viditelného cíle – televizního vysílače – nám dává sílu k dojití na VELKOU KONROLU č. 1. Nevím, kde se ta zbylá energie vzala, ale před druhou hodinou ranní jsme tu!
Radhošť kaple 1129 m .n.m. je naším odpočinkovým místem. (fotka je pořízena z našeho tréninku) Rozhodujeme se. Dáme si svačinku, odpočineme si a půjdeme dále. Vítá nás kontrolní štáb a opět nás povzbuzuje. Jsou skvělí. Z naší plnohodnotné přestávky je pauza asi na 15 minut! Hledáme místo k sezení. Nikde nic! Jen z druhé strany kaple nacházíme u vstupu do kaple místo. Máme možnost se opřít o vstupní dveře. Liduška se převléká do suchého…komplet. Já se přioblékám. Fouká tu silný vítr . Sedíme na skvělém místě, až na ten vítr. Ten výhled na blízký nocí osvětlený Frenštát a Ostravsko za ním nám vyráží dech. Nádhera! Z té výšky viditelná osvětlená města jsou dech beroucí záležitostí. A při pohledu vpravo na cestu, kudy jsme před chvílí šli se brouzdá za námi dlouhý světélkující čelovkový had. Chce se nám tu zůstat déle a kochat se. Ale zima a vítr nám vysvětluje, že už tu sedíme nějak dlouho. Pojedli jsme popili a vyrážíme. Necháváme za sebou spoustu odpočívajících a jdeme po „magistrále“, jak jsme si nazvali cestu, která spojuje Pustevny s Radhošťskou kaplí.
Tato cesta je asi nejznámější cestou v Beskydech a mnoho závodníků zná Beskydy jenom z tohoto místa. Lanovkou se nechat vyvézt na Pustevny a projít se po hřebeni ke kapli. To jsme viděli a poznali z našeho putování po Beskydech. Tento asi 3,5 kilometrový úsek je prima procházkou, nebo rodinným výletem. Mírně zvlněný úsek vhodný pro rodiny s dětmi, kde na malém úseku můžete obdivovat krásu Beskyd.
Navštívit Pustevny, prohlédnout si sochu Radegasta včetně občerstvení a popojít k soše Cyrila a Metoděje v těsné blízkosti kaple. Myslím, že tady někomu opravdu došlo co jsou to Beskydy!Míjíme chatu Radegast, kde někteří odpočívají u venkovních stolů restaurace. Na chvíli se zastavujeme u sochy Radegasta. Sedíme k němu zády, tentokrát nevnímáme tento kamenný umělecký výtvor. Pár vteřin na odpočinek a chladno nás zvedá z lavic k dalšímu pochodu. U sochy se fotí pár nočních chodců. Naše kroky už vedou na Pustevny. Tam se chceme více odpočinout v závětří nějaké chaty.Nedá mi to a znovu se pokouším opravit holi. Přátelé čtenáři na tomto úseku se mi podařilo opravit svou vypůjčenou hůl! Konečně! Nastavil jsem si s radostí vhodnou délku a s úsměvem na rtu si vykračuji jako páv. Byl jsem v tu chvíli na sebe pyšný. Samozřejmě, že tuto radostnou novinku jsem sdělil Lidce. Musel jsem se přeci pochlubit jak jsem šikovný, že? J Kolem čtvrt na čtyři si leháme na stoly jednoho nejmenovaného občerstvení na Pustevnách. Nejmenuji, protože jsme přelezli branku, abychom pochopili, že je zavřeno J a lehli si na zdejší stoly. Potřeboval jsem si srovnat záda z toho pokřivení z holí. Zase jen na pár minut L Venku je zima a vítr zahání i sem. Nedá se nic dělat musíme jít dál. A asi tak po 10 minutách se musíme zvednout a pokračovat v cestě. Teď už dojdeme až dolů na Čeladnou. Tam si snad odpočineme!
Na Pustevnách je otevřeno občerstvení ale fronta teplého občerstvení chtivých závodníků nás nechává chladnými a tak procházíme v klidu kolem nich po zelené turistické značce směr Tanečnice sedlo. U hotelu Tanečnice se mi zdá, že moje svítilna trochu ubrala na intenzitě svícení a tak si vyměňuji baterie za nové. Možná, že jsem ještě nemusel, ale tady při světle hotelového osvětlení mi to připadalo vhodné. Připravil jsem si náhradní baterie do kapsy, až se ozve Lidušky čelovka. Tuto trasu známe už z našeho tréninku a tak víme, že nás čeká další „krpál“ na Čertův mlýn. Pustevny jsou v nadmořské výšce 1018 m a my musíme zdolat cca 200 výškových metrů během tří kilometrů!
Čertův mlýn je ve výšce 
Kontrolní procvaknutí našich kartiček a jdeme dál. Jdeme svižně, předbíháme mnoho závodníků. Tohle tempo nám vyhovuje. I já jsem už zatáhl tělo do sportovního módu J a tak se nám jde s chutí. Je to divné, ale nějak necítíme kolem čtvrté hodiny ranní únavu. Myslím, že jsme předběhli více jak sto lidí. Lidka mě chvílemi brzdí, ale vysvětluji jí, že si jdeme odpočinout na Čeladnou. A tihle všichni si tam budou chtít také odpočinout a někam se všichni vejít musíme…nebo také ne! Z Čertova mlýna jdeme lesní cestou asi dva kilometry, míjíme vrchol Kněhyně 1257 m .n.m. asi 150 metrů pod jeho vrcholem. Na vrchol se nesmí z důvodu přírodní rezervace…původně tu měla být také kontrola. Po dvou km úzkou lesní cestičkou, kde míjíme i možnost dočepovat si vodu do lahví ze studánky scházíme na pohodlnou lesní silničku. Kousek za studánkou vyměňuji Lidce baterie ve svítilně. Ty čelovky jsou opravdu skvělé a když předbíháme ostatní, mohu porovnat svítivost našich svítilen s jejich. Hlavně, když jsme se k někomu přiblížili na pár kroků, nemuseli jsme nic říkat. Naše světla udělali práci říci: „s dovolením“ za nás. Světelný kužel jim naznačil sám, že je někdo chce předejít a oni ustoupili.
Lesní silnice od rozcestí Malá Stolová nás dovedla po 4,5 km do Čeladné! Sem přicházíme kolem půl páté ráno a máme za sebou 29 km! Zde je náš další cíl – horský hotel Čeladenka a kontrola označená jako CP. Check Point – bod kde je kontrola, kolem které musí všechny teamy projít bez výjimky. A hlavně je tu možnost občerstvení se ze sponzorských darů J Polévka od Vitany a pití od Nutrendu doplňující energii nám všem přišlo vhod. Rozhodujeme se dohnat spánkový deficit a tak si hledáme místo, kde by jsme hlavu složili. Chvíli se nehostinně skládáme na jednu volnou matraci 1m x 1m! Ale naštěstí ne na dlouho. V půli místnosti připravené na nás rádo by odpočívající se zvedá mladý pár a my zaplňujeme hned jejich místa na ležení. (tato místnost by mohla být jídelnou v hotelu, ale změnila se v noclehárnu. Byly zde připraveny matrace pro dospání probdělé noci, těch kteří to potřebují)
Rychle jsme usnuli, jen jsme se stačili zout z bot. Ten spánek nám pomohl, i když jsme ztratili čas, ale my tu nejsme kvůli času. Myslím, že jsem procitl, tak za deset minut sedm. Následovala povinná návštěva WC J Ženská část osazenstva se nám smála, že ještě nikdy neviděly stát frontu na záchod muže. Já také ne J A největší perličkou bylo to, že frontu stojící pány kroutící se před nutnou potřebou předběhla uklízečka. Zavřela se na toalety a vykonávala svoji práci. Dovedete si představit to týrání střev po ránu? J Lidka měla starost, kde jsem tak dlouho byl. Tak jsem jí popisoval moje ranní utrpení! Smích nás probral! Sbalili jsme se, namazali co se dalo. Nohy, rozkrok a šli jsme ke vchodu. Dáváme si posilňující nápoj a jednu polévku na cestu. Kupuji Coca Colu pro doplnění energie na cestě a vyrážíme k našemu dalšímu cíli.
Na Smrk 1276 m .n.m. Nyní jsme ve výšce 550 m .n.m.! Je čtvrt na osm….
Žádné komentáře:
Okomentovat