II. Beskydská Sedmička Start a noc první - Frenštát - Pindula

Deset... devět... osm... sedm... šest... pět... čtyři... tři... dva... jedna... START!

Je 20. hodin 53 minut a dav

sedmičkářů se dává do pohybu. Úzkou uličkou musí projít 1800 závodníků Beskydské sedmičky. Máme štěstí v tom, že stojíme na správném místě a tak se vydáváme za dobrodružstvím těsném závěsu za budoucími nejlepšími závodníky.

Start ve 20:53 byl pouze symbolický. V čas startu se před námi dává do pohybu i vozidlo městské policie.

Doprovodí nás za město, kde bude i oficiální start. V propozicích je uvedeno, že po velkém výbuchu zbaběle prchá vozidlo policie a ti bystřejší se dovtípí, že je to oficiální start J Vycházíme zatím s vypnutými čelovkami a zataženými trekkingovými holemi. Nejsou třeba. Pouliční osvětlení a trasa kterou nás vedou policisté ven z města, nevyžaduje ani světlo ani oporu. To teprve přijde J

Jdeme úzkými uličkami města, jsme fotografováni místními obyvateli, kteří asi nikdy neviděli takovou masu lidí ve Frenštátě. A my si připadáme zvláštně s tím, že si nás lidé fotí. Nálada je výborná, mnoho lidí, kteří netuší co jsou to Beskydy se vydává s úsměvem za prvními kilometry. I my jdeme s dobrou náladou za tou 87 kilometrovou šíleností J Po 

odbočení z náměstí procházíme alejí stromů, která nás vede pod „vítězný“ oblouk (viadukt pod železniční tratí). Tam místní hasiči osvětlují tento úzký průchod. Tím, že jsme na začátku průvodu procházíme bez problémů a zdržení, tímto zúženým prostorem. Ale ani jsme neslyšeli, že by tu někdo časově uvázl.

Za viaduktem odbočujeme oproti původnímu plánu (po zelené turistické trase) doleva a míjíme hotel Bartoš. Který jsme měli obejít a jít se přes úzký mostek směrem na Horečky (místní chatová „osada“) a dále směr Velký Javorník. Nás policisté vedou kolem místní panelákové zástavby na hlavní silnici, která vede pod Horečkami a kde je pro nás vytyčený koridor. Tady, kde jsme se dostali na čtyř proudovou silnici nad nás vystřelují organizátoři ohňostrojové světlice. Nádhera i ohlušující zvuk zároveň. Jdeme totiž v těsné blízkosti místa, kde se světlice vystřelují. A ti bystřejší z nás pochopili, že je to čas startu J Několik desítek „natrénovaných“ před námi mizí v dáli. A náš jedno litý dav se mění na běžce a chodce J Nás chodce nechává totiž startovní vřava v klidu. Po několika m

etrech odbočujeme doprava z hlavní silnice a stále pokračujeme po asfaltové silnici směr už několikrát zmíněné Horečky. Silnice se začíná klikatit a také zvedat L

Beru si vypůjčené trekkingové hole a chci si je upravit na potřebnou délku, ale malé zkušenosti (vlastně žádné zkušenosti s těmito hůlkami) mi vyrážejí dech. V té euforii vysunuji hůlky více než je povoleno a jen tak tak, že jsem je „nerozebral“ úplně! Mám půjčené hůlky, dva kilometry 

za sebou a já se nemám skoro o co opírat. A to nemluvím o tom, že budu muset kupovat jiné hole. Hrůza. Držím hole tak abych je více nezničil. Ulehčuji levou stranu a několikrát se pokouším je opravit. Nedaří se mi to! Daň za to přijde brzy L Kolem půl desáté se dostáváme na rozcestí „Pod Javorníkem“. Tady s Liduškou poznáváme trasu, kde jsme se byli spolu podívat. Podívat je špatné slovo…byli jsme zde trénovat, projít si noční část trasy. Tady na rozcestníku se vydáváme po původní „zelené“ trase a tady se už také 

začíná vytvářet kolona „partyzánů“. Proč partyzánů, protože od tohoto místa musíme jít po jednom a za sebou.

Terén a úzká lesní stezka nám nedovoluje jít ve více stupech. Hlavně si hlídám Lidušku, abychom byli u sebe. Na dalším stoupání a dvou kilometrech není prostor pro předbíhání, či místa na odpočinek. Zde vlastně začíná závod, ne z časem, ale s vlastními silami. Myslím, že kdo tu byl a vyzkoušel si tuto část trasy asi byl překvapen, jak jsme se „rychle“ dostali na vrchol Javorníku. I když mnoho z nás značně zadýchaných!

Frenštát má nadmořskou výšku někde kolem 370 m.n.m. a vrchol Javorníku je 918 m.n.m.! Vrcholem a zároveň kontrolním bodem Javorníku s Lidkou procházíme už kolem půl jedenácté! Máme za sebou prvních 6 kilometrů a prvních 550 výškových metrů. Těch ještě bude. V cíli by jsme měli mít za sebou desetkrát tolik výškových metrů než těch 550 co máme za sebou. Ještě chci zmínit dojmy z posledních dvou kilometrů.

Stoupání na Javorník je jedno úzké nekonečné schodiště. Postupujeme jeden za druhým, a ten kdo si v tomto proudu chce odpočinout musí jít „někam“ na stranu. Před vstupem od rozcestí do lesní cesty se to na mýtině zastavuje. Dav lidí se chce vměstnat do úzkého prostoru. Nechci si ani představit jak to tu vypadá asi za pět set lid

í za námi. Hlídáme se s Liduškou navzájem. Kdo by se tu opozdil musí „někde“ na toho druhého počkat. Ale nám se daří jít po spolu. Od tohoto bodu je to na vrchol traverzovité stoupání. Dřina a zase dřina. Výstup na Javorník je jeden z nejtěžších, ale musí to být zrovna ten první? Už jsme ho znali z našeho tréninku. Ale i dřina má své dobré stránky. Když jsme měli tu možnost ohlédnout se zpátky. Naskytl se nám krásný uchvacující pohled. Stovky svítilen umístněných na hlavách závodníků se pomalu sune směrem na vrchol. Předlouhá šňůra světélkujícího pochodujícího hada. Nádhera. Uvědomujeme s

i, v kterém místě průvodu asi jsme. Za námi je už asi dvoukilometrový průvod. Mám chuť se zastavit na delší dobu a kochat se pohledem na tu šňůru perel. Jenže tisíci hlaví dav nás tlačí dál. Kolem půl jedenácté už dosahujeme vrcholu Javorníku. První vrchol je za námi.

Součástí závodu je i kontrolní kartička, kde si necháváme označovat průchod kontrolním bodem. Zde na Javorníku je výjimka. Pro velké množství závodníků se zde neoznačuje kartička (pro možné velké zdržení závodníků při jednotlivém označování), ale na zemi je napsané kontrolní číslo, které si máme zapamatovat a v cíli oznámit.

To číslo je 8611 – pro připomenutí. Je to výška hory K2, druhá nejvyšší hora světa!

Jdeme dále. Nechceme se zdržovat. Za pochodu si dáváme banán a musím říci, že nám přijde vhod. Jak chuťově, tak i pocitem, že se nám jde lépe a že nám doplnil ztracenou energii. Z Velkého Javorníku scházíme po červené turistické trase. Dva kilometry a na rozcestníku pak změníme červenou za modrou. Cesta ubíhá překvapivě rychle. Předcházíme stále více závodníků. Máme velkou chuť závodit, i když v našich měřítkách. Neběžíme, ale zrychleným krokem ukrajujeme stále více metrů z celkového počtu kilometrů. Dostáváme se až k bodu, kde musíme zvolnit. Na trase z Javorníku na Pinduli nás čeká 400 metrů dlouhý krutý sestup. A my jsme tu. Pomalu sestupujeme tímto místem. Procházíme mezi kořeny a kdyby pršelo nevím nevím. Přátelé, kdo nezná trekkingové hole v praxi, musím vám říci můj názor na ně. Nebýt jich nedošli by jsme tak daleko. Díky holím jsme si ušetřili kolena. Odlehčování kolenou nám pomohlo dojít až tam kam jsme došli. V mém případě a v tomto místě se mi ještě moc neosvědčily. Můj první pokus na trase o nastavení holí se mi mstí nejvíce asi v tomto nepříjemném úseku. Mé odlehčování jedné strany mi dávají znát mé záda. Začíná mě píchat v pravé části žeber. Bolí to a také trochu dávám za vinu bolesti mému vypůjčenému batohu. Chyba! Až později zjistím, že bolest opravdu pochází z porouchaných holí. Prudké klesání je za námi a my scházíme na promočenou bahnitou, ale už širokou lesní cestu. Zbytek trasy k Pinduli opět ubíhá rychle až na pár desítek metrů sestupu k hlavní silnici. Je tu před Zbojnickou Kolibou kamenitý sestup a málo místa. My máme stále chuť sestupovat podle vlastního tempa a tak předcházíme pár závodníků. Do místa, kde se nedá moc předbíhat. Paní, která si jde svým tempem a nedochází jí, že by mohla na chvilku ustoupit na stranu, aby jí mohli předejít ostatní jde si svou cestou. Lidka využívá širšího místa, ale kluzké kameny jí zabraňují pokračovat dále. Padá na záda a bílá bunda mění barvu J Nic se jí nestalo. Vlastně ani nestačila spadnout až na zem. Jen si označila bundu a rychle pokračovala v dále. Jen já jsem nestačil předejít těch pět lidí co ona. K silnici přichází asi minutu přede mnou a zastavuje se u pořadatelů, kteří dávají pozor na bezpečný přechod přes hlavní silnici. „Jen pojď, Pepa přijde“ slyší od pořadatelů J Během chvíle ji docházím a pokračujeme společně dále. Směr Radhošť. Jsme v 550 m.n.m.