Dobré ráno. Je půl sedmé a první nedočkavci vstávají z postelí. Čeká nás snídaně a pak sestup od Zeleného Plesa do Tatranskej Kotliny.
Tak mě napadá, že včera jsme vstávali také v podobný čas. Dnes nám snad autobus neujede i když si přispíme, že? Pohled z okna na pochmurné počasí nás v ranní ptáčata nemění. Za okny je po včerejším nečase ještě zataženo, fouká vítr a slabé dešťové přeháňky nás nenutí si přivstat. Podle předpovědi počasí se má stejně až kolem desáté hodiny dopolední vyčasit (tedy přestat pršet). Snad :-)
Po bohaté snídani se vracíme zpátky na své pokoje a balíme si věci na zpáteční cestu. Ještě jsme nebili venku a tak dobrá nálada panuje i dnes. Všichni spokojeni po včerejším výstupu na Jahňačí štít. To, že včerejší předpověď vyšla je skvělé, ale co dnes. Jak bude?
Kolem půl desáté se scházíme v místnosti u hlavního vchodu. Ta je určena pro turisty, kteří tu nejsou ubytováni a mají zde možnost si odpočinout, občerstvit se apod. Bojová nálada nás neopouští, žádná "ponorková nemoc", prostě hurá za dalšími kilometry.
Jen tři kluci z naší party se odhodlávají pro jinou cestu, než jde většina. Chtějí a také půjdou po
červené turistické stezce jižně od Zeleného Plesa přes Sedlo pod Svišťovkou na Skalnaté Pleso a od tud dolů do Tatranskej Lomnice.
Nás čeká chůze po červené také ale severně od chaty. Vycházíme ven z chaty a zjišťujeme stav počasí na vlastní kůži. ZIMA brrrr :-) Oblékáme na sebe vše co máme. Fotím včerejší cestu, kterou jsme absolovovali na Jahňačí štít. Trošku se nám cesta změnila v potůček. Ta fotka dole byl opravdu včera chodníček :-)
To jsme ještě netušili, že takovým vodním chodníčkem půjdeme ještě několikrát cestou do Tatranskej Kotliny. Je opravdu sychravo! Nasazujeme kapuce a chráníme se před dotěrným studeným větrem. To bude cesta
. Nejsme z cukru...něco snad vydržíme. Pár nezbytných fotek kolem chaty. Teď mě napadá, že
nemáme ještě fotky ze společného focení před chatou. Sehnat :-)
Loučíme se se třemi cestovateli a kolem desáté vyrážíme severně od chaty. Naše ponožky (včerejší :-) ) se mění na slušivé rukavice. S Liduškou a Jaromírem vycházíme jako první. za námi se rozchází zbytek "spolucestujících". Mírným stoupáním od chaty se vydáváme po úzké kamenité cestě směrem k rozcestníku u Veľkého Bieleho plesa. Občas se cestička mění v potůček, ale musím pochválit Lidušku za skvělou přípravu našich trekkingových bot. Byli úžasně naimpregnované. To se nám osvědčilo už nejedinkrát a já jsem si občas užíval impregnace jak malý kluk :-) Dup dup dup...ve vodě. Ne, opravdu. Botky byly tak úžasně ošetřené, že jsme z této přípravy těžili celý týden. SUPER a pochvala před nastoupenou jednotkou pro Lidušku!
K rozcestníku podle mapy je to cca 30 minut chůze. My jsme šli asi 50 minut. Často js
me se zastavovali a sledovali jsme ty tři dobrodince jak postupují v protějším úpatí pod Svišťovkou.
Malé tři pohybující se tečky se nám za čas pod vodopádem ztratili. V půli cesty k Veľkému Bielemu plesu jsme zjistili, že na vrcholech pod Lomnickým štítem je čerstvý poprašek sněhu! Vítr stále nepřestává obtěžovat a z postupnou nadmořskou výškou se zdá být silnější a studenější. Ale musím říci, že nám to nějak nevadilo. Nebo tedy alespoň ne nám mě a Lidce. Nejsme ti, kteří si na něco stále stěžují. I ty použité ponožky na našich rukou o tom dokládají :-)
Veľké Biele pleso. Čas - téměř jedenáct hodin. Z původního plánu, že si zde odpočineme, pojíme nebylo nic. Aktuální počasí nám vysvětlilo, že není příhodná doba. To byl vít :-) Vyhnal nás z té planiny pryč odtud. "Jděte si svačit jinam, teď tady vládnu já".
Vrcholky hor, tady žádné nebyly. Mraky schovali vše co bylo o sto výškových metrů nad námi. Na již zmíněném rozcestníku se dovídáme, že nás čeká civilizace v podobě chaty Plesnivec za 1,5 hodiny chůze a do Tatranskej Kotliny 3,5 hodiny. Nevím jestli se mám radovat, že to dnes nebude tak časově náročné, nebo jestli se máme připravit na stejný čas chůze v tomto počasí. Jdeme dál a kocháme se tou přírodou,
kterou nám hory dovolují uvidět. I tak je to zajímavá procházka a musím říci, že to byla velká změna od předchozích dnů . Tento sestup do kotliny se totiž podobal turistice například v Beskydech.
Cestou procházíme Rakúskou poľanou. Tato kotlina se opravdu podobala rakouským Alpám. jen ty krávy zde chyběly. Ale květenou se hodně tato kotlina podobala Alpám. Ženská část se kochala nad kytičkami podél naší cesty. Kontrolujeme čas a mapu, kde se vlastně nacházíme. Z tohoto místa vlastně začíná náš sestup. A aby jste mě nebrali za slovo, tak sestup začal o chvíli dříve. To je vzkaz pro puntičkáře :-)
Po nějaké době, už nevím po jaké sestupujeme mezi vrůstající porost. Někteří z nás si říkají, že je to skvělé místo pro medvědy. Dobré povzbuzení na cestu :-) Žádného jsme naštěstí na blízko nepotkali. Ani na dálku...škoda. Při sestupu do n
admořské výšky asi 1450 m.n.m. vcházíme do lesa. Ten se rychle mění na polom. Vichřice s lesem udělala své a tak překonáváme padlé porosty. Naštěstí tento "vykácený" pruh stromů není široký. Úzká cestička nás dovedla k lavičce nad výhledem do doliny. Nejsem si jistý jaké stavení, obec jsme viděli. Hlavně jsme si dali zaslouženou svačinu. Doplnili tekutiny. Už jsme věděli, že teď půjdeme od větru krytou částí cesty. Někde tam pod námi je chata Plesnivec. Snad budou mít v tomto čase nečase otevřeno. Dal bych si něco teplého.
Stále více klesáme a pohodlná cesta se mění v rychlý výškový sestup s malými traverzami. Potkáváme starší manžele, nebavíme se jen pozdrav a jdeme dále.
Po hodině a tři čtvrtě se konečně dostáváme k chatě. Mají vůbec otevřeno? Nikde nikdo není! Během chvíle zjišťujeme, že chata je plná. počasím je uvnitř plno. Máme trochu smůlu na to, že chata je plná. Musím ještě podotknout, že jídelna je malinká a tak skupinka turistů a skupina lidí s dětmi zaplnila tuto jídelnu až po strop. Naštěstí dětská skupinka právě dojídala. Po asi pěti minutách čekání na chodbě před jídelnou se dostává na nás. Vcházíme, nasáváme vůni z přilehlé kuchyně. To je vůně! Co si asi dáme, ale dopředu už máme vybráno. Tedy my s Liduškou. Jestli mají česnečku, tak je naše. A opravdu, mladík, který v kuchyni loupal česnek nás nenechal na pochybách o našem zamýšleném jídle. A tak: "dvakrát česnekačku" nikoho nepřekvapilo.
Další pochvala: tak výbornou česnekovou
polévku (v restauraci) jsem nikdy neměl! Kdyby to nabylo tak daleko, tak vám tam doporučím cestu. Ale jestli půjdete někdy okolo, nezapomeňte se tam na polévku stavit a napište mi váš názor! Díky
O půl druhé už vycházíme od chaty a měl by nás čekat hodinový sestup. Cesta ubíhá rychle. Osvěženi se vydáváme na "nějaký autobusový spoj". Po cestě využíváme darů přírody a tak si dopřáváme hrsti čerstvých lesních jahod. Jsou skvělé. Ještě poslední fotečka tohoto dne a jdeme na ten autobus. 
Hurá. Docela toho máme všichni dost. Hodina se protáhla na hodinu a půl. Scházíme konečně do Tatranskej Kotliny. Po různých legráckách se dostávám na zastávku autobusu. Je 15:08 a v 15:06 měl jet autobus do Tatranskej Lomnice. Říkám si, že by jsme mohli mít štěstí a autobus snad ještě nejel. Otočím se a v dáli se blíží autobus. To snad ne. to by bylo skvělé. Křičím na naši roztaženou partu aby si pospíšili. S těmi předešlými legráckami se nikomu ale nechce (nevěřícně) popoběhnout. Ale brzdící autobus je donutil. Další podle jízdního řádu totiž jel až více jak za hodinu. Do přeplněného autobusu nastupuje s radostí na tvářích jak nám to krásně vyšlo. Ve stoje uprostřed autobusu míříme do Lomnice. Spokojeni a šťastni se ještě vydáme do obchodu koupit nezbytné občerstvení. S Liduškou už myslíme na další den. Večer si povídáme s ostatními a přemýšlíme kam se vydat. Většina se shoduje na tom, že by se chtěli podívat pod Svišťovku od Skalnatého plesa. Ale my s Liduškou už víme, že s nimi nepůjdeme. Kvůli některým názorovým neshodám (nebudu se o nich zmiňovat, nejsou důležité a do budoucna na vzpomínání určitě ne...vždy se někde v takovém počtu něco najde, ale musím říci, že při dvaceti lidech jsme ten týden zvládli skvěle. I s tím, že jsme se rozdělili) se vydáme na tůru sami. Od Marušky získáváme tip na zítřejší výlet. A ten zní ... výstup na Kôprovského štít.
Opět nezbytný odkaz na fotky...tady jsou
A trasa dnešního sestupu je ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat