Dnes je úterý, vstáváme brzy. V 6:35 nám z autobusového nádraží v Tatranské Lomnici odjíždí spoj do nedaleké zastávky Biela voda. To ranní vstávání! Ale výhled z naší chaty nám slibuje krásný výlet.
Dnes nás totiž čeká dvoudenní tůra se spaním v chatě pri Zelenom plese a výstupem na Jahňačí štít. Scházíme se a spořádaně se vydáváme na autobusové nádraží. Krásné slunečné počasí, modrá obloha a přenádherně ranním sluncem osvětlený Lomnický štít. Všichni v dobré náladě a plni odhodlaní splnit vytyčený cíl. Autobus přijíždí a tlupa natěšených turistů se (za 0,50€/os.) vydává za dvoudenním dobrodružstvím. Těšíme se co nás čeká!
Po 3 minutách :-) jízdy vystupujeme nedaleko parkoviště, závory do lesa a převráceným kontejnerem. Od místního správce se dozvídáme, že převrácený kontejner má na svědomí medvěd! Skvělé uvítání :-)
Včera jsem se usmál, když Lidušku prohnala polévka, kterou jsme si dali na Popradském plese. Teď mi došel humor. Teď jsem na řadě já. Rychle se přesunuji za klády a konám zrychlenou potřebu :-) Naše skupina nám odběhla a tak se po chvíli zdržení vydáváme za nimi po žluté turistické značce. Netrvá dlouho a docházíme opozdilce. V lese je krásně, protože už od rána sluníčko vyhřívá vše co mu přijde do cesty. Po třiceti minutách přicházíme k prameni zvaném Šalviový. Pár fotek u pramene má malou chybu. Není přes průzračnost vody vidět žádná tekutina :-) Osvěžující doušky ale nás posilňují a osvěžují. Po dalších deseti minutách se u rozcestníku dozvídáme, že nás čeká ještě hodina a čtyřicet pět minut chůze na Zelené pleso.
Vyšli jsme tak brzy z důvodu předpovědi počasí a našemu plánovanému cíli. Výstupu na Jahňačí štít. Podle předpovědi by se měla kolem 15. hodiny zatáhnout obloha a kolem 17. hodiny by mělo pršet až do druhého dne do 10. hodiny. Předpověď vyšla na 100%!
Stoupáme stále výše. Od startu naší cesty až na Zelené pleso musíme vystoupat nějakých 600 výškových metrů. Cesta ubíhá podle očekávání i rychleji. Les opět s postupující nadmořskou výškou ustupuje a otevírají se nám pohledy nejdříve z pravé strany na štíty Jatek - Predné Jatky, Prostredné a Zadné Jatky.
Nádhera, umocněná modrou oblohou. Cesta nám ubíhá. Probíráme včerejší rozdílný den. Naší cestu na Popradské pleso a výlet na pltě ostatních.
Dáváme si krátkou přestávku u potoka zv. Kežmarská Biela voda. Netušíme, že jsme už jen
dvacet minut chůze od plesa. Kocháme se výhledy na obě strany chodníku. Divím se, že nikdo z nás nezakopl. Všichni hlavy nahoru :-) Po krátkém zastavení se vydáváme dále a po pár metrech se nám z borovicového porostu vyzdvihuje chata. To už jsme tu? podle průvodce jsme tu měli být o tři čtvrtě hodiny později.
Nepřipadlo mi, že by jsme se tak hnali! Je pravda, že prvotní euforie a neustálé focení ze začátku naší dovolené opadlo, ale už máme za těch pár dní něco našlapáno a tak se dalo čekat nějaké to zdržení v podobě delších regeneračních přestávek. Jsme dobří. Poslední metry od chaty se nestačíme divit. už je mi jasné proč si televizní štáb vybral pro film Jak se krotí krokodýli, tak nádhernou scenérii.
Přátelé čtenáři, ten výhled
na "opravdu" Zelené pleso
je fascinující a přeji ho každému návštěvníkovi vidět tak, jak jsme ho měli tento den vidět my! Čistá voda, krásně oslně
ná chata a ty štíty kolem! Fotoaparáty opět cvakají co jim síly stačí.
Sedáme si k chatě, vyndaváme věci co nebudeme na další cestu potřebovat. ( museli jsme si samozřejmně vzít s sebou věci na spaní a převlečení na druhý den) Po domluvě s personálem chaty si ukládáme věci na pokoj č. 14 v přízemí naproti kuchyně. dobrá pomoc od zbytečné zátěže. Využíváme našeho časového náskoku a po půl hodině odpočinku a vybalování se vydáváme (asi ve 3/4 na 10.hod.) na Jahňačí štít. Obloha stále modrá, nic nenasvědčuje tomu, že by měla přijít změna počasí. Ve velkém horku stoupáme nad Zeleným plesem kamenitou stezkou do prvního sedla. Cestou se musíme častěji zastavovat kvůli aklimatizaci a velkému horku.
Od zkušených, kteří tu už byli se dozvídáme, že při nepřízni počasí se tato kamenitá stezka mění v potok! Nám dnes ale počasí přeje a představujeme si, jaké by to tu asi bylo, kdyby tu tekla voda. S velkým převýšením si nedovedeme představit, jak by se tu šlo, kdyby se tu valila voda. Vystupujeme na první odpočinkové místo. Červené pleso znamená přestávku, kdy se čeká na pomalejší. Plánuje další postup a doplňuje energie. Podle mapy hledáme v pozadí náš cíl.
Stále je velké teplo. Myslím si, že na Tatry až moc velké. Zásoby vody jsou naštěstí dostatečné. Vyšlapaná cestička po úbočí hor nás přesně vede za naším cílem. Přecházíme velké sněhové pozůstatky po dlouhé zimě. Fotka jak se opírám ve sněhu by mě při delším opírání stála konečky prstů. To nebyl sníh, ale doslova led, i když se ta plocha jako sněhová tvářila. Brrrr! Jdeme dál.
"Pavlí pomóc! Pojď mě vytáhnout" slyším za sebou od Lidušky. Cesta po sněhu kolem vystupujícího kamene se ukázala jako špatná. Sluníčko, které rozehřívalo kamen udělalo své.
Pod sněhem v jeho těsné blízkosti byla vzduchová kapsa. A tak Liduška se nám lapila. Vracím se pro ni a asi dva metry od ní se propadám také :-) Oba jsme nad kolena zabořeni do sněhu a smějeme se této situaci. Ještě, že tam nebyla nějaká větší propast! Když si to pak uvědomíme. Vysoukáváme se z pasti oba samostatně a varujeme ostatní, aby se vyhnuli kamenům vystupujícím ze sněhu. Před námi je poslední viditelná část cesty.
Za ní se skrývá řetězový výstup na Kolový priechod ( 2118 m.n.m.). Kvůli vysokému tlaku Jirka dnešní další výstup končí. A je to dobře o symbolickém cintoríně na Popradském plese jsem Vám už psal. Nepřeceňovat se - to je to, co se tu cení! Ostatní postupují dále, i když výstup po řetězech hlavně ženské části naší výpravy dělá menší problémy. Ale zdrárně zdolávají tento úsek a mizí za horizontem. Já a Liduška končíme ve stejném úseku jako Jirka z podobného důvodu. Lidka mi dovoluje jí opustit, abych mohl jít s ostatními na vrchol. Ale dole jsme se dohodli, že zůstaneme spolu - dohodu bez diskusí držím. Už takhle jsme v nadmořské výšce více jak 2100 metrů. Skvělé ne? Čas 11:30.
Čekáme na ostatní až vystoupí na Jahňačí štít - 2229 m.n.m. Kocháme se výhledy do doliny pod námi. Rozhlížíme se po okolních štítech. Dnes také vidíme Lomnický štít z jiné opačné strany, než od naší chaty v Tatranské Lomnici. Po hodině čekání vnímáme ochlazení a shodujeme se, že není vhodné sedět na tomto místě příliš dlouho. Máme štěstí a potkáváme ochotný manželský pár, po kterém vzkazujeme naší družině, že budeme pomalu sestupovat dolů do chaty. Mění se pomalu počasí a opravdu se ochlazuje. Předpověď, kterou jsme si ráno četli vychází. Postupujeme my tři stateční pomalu zpět. Když asi po sestoupení asi o 100 výškových metrů se nad námi zatáhlo a přes Kolový priechod se na nás valí velkou rychlostí velké husté mračno.
Myslíme na naše kolegy. Kde asi jsou? Mraky na nás téměř spadli, ale naštěstí nezačalo pršet. Ta ohromná masa mraků a ta rychlost, se kterou se převalila přes štíty byla ohromující a téměř děsivá. Sestupujeme dále, neprší, ale ochlazení a zataženo zůstává. Probíráme své dosavadní životy. My tři si máme co vyprávět. Máme čerstvé životní prožitky o které se dělíme. Víc nepovím ... heč :-) Když se vracíme k Červenému plesu, nad námi se objevuje první kamzík. Jak dnes okomentoval můj syn - kamzíci jsou terénní kozy. Pak další a další. O pár metrů níže slyšíme mládě kamzíka jak volá maminku. To ještě netušíme, že se stádem kamzíků setkáme téměř na dosah. U Červeného plesa se páslo, nebo lépe vyhrabávalo kořínky stádo asi šesti, sedmi kusů. Fotíme a natáčíme na foťák asi na vzdálenost tří metrů od nejbližšího kamzíka. 
Pěkný zážitek! Otáčíme se a v dáli se nám zdá, že vidíme naše někde v oblasti u řetězů. Divíme se, že někteří se vydávají i přes předpověď počasí do těchto končin. Je zataženo a každou chvíli může začít pršet. Snad dojdou v pořádku zpátky. Už na nic pak nečekáme a sestupujeme až k chatě. Těsně nad chatou pod Červeným plesem se oblékáme. Přece jenom je chladno a za nastydnutí to nestojí. Kolem půl třetí jsme na chatě. Hurá! Sedáme si ke stolům vedle chaty. Pozorujeme přísedící a přemýšlíme o jejich cestě dolů. S Jirkou se rozdělujeme. Já jdu pro kávu a Jiří pro pivo. Zasloužíme si je. Kávu přináším i s malým zdržením ke stolu docela brzy. To malé zdržení způsobila početná rodinka a jejich nároky, co si vlastně objednají. Ale to ještě nebylo nic s rychlostí výčepního piva. Už jsme měli s Lidkou téměř vypitou kávu, když mě napadlo se podívat, kde ten Jirka vlastně je. Výčep piva byl o patro níže, než se nacházela jídelna s obsluhou. Jirka stále stojí před výčepem :-) Myslím, že za cenu 2€ za půl litru piva by měla být obsluha "trochu" rychlejší. Ale to je jen můj osobní názor. Když jdu hledat Jirku, zjišťuji, že za rohem před vstupem do pivnice sedí Mirek s manželkou z naší "company" spolu s Janou, která tu zůstala a připravovala se na zkoušky na právnické fakultě. Mirek ráno ještě opravoval auto - uvolněnou kladku řemenu. Kolem 16. hodiny přicházejí první z Jahňačího. Dáváme si občerstvení v podobě všeho teplého co místní restaurace nabízí. Vyptáváme se na cestu na vrchol a zjišťujeme, že naši vrcholoví měli na kochání asi tak pět minut než se přivalila mračna. Pak po dohodě s personálem si rozebíráme tři pokoje. Dva jsou po čtyřech postelích a jeden, ten náš je pro osm osob :-)
V 18. hodin je večeře. Začínáme skvělou polévkou - fazolovou :-) Ve tvářích se nám krade úsměv s pomyšlením jak to asi u nás v osmi lůžkovém (čtyři palandy) pokoji bude vypadat a kdo bude asi spát na horních patrech. Ale k našemu překvapení se po červených fazolích v polévce neprdí :-) Řízek s kaší byl také výborný a možnost si objednat libovolný nápoj nás mile překvapil. Ale za 13€ za polopenzi, proč ne. Po večeři hrajeme v kostky. Nevím proč, ale nejde mi to! Všichni už mají plno bodů, a já stále nic :-) Asi mám štěstí v lásce. A to mám! Že Liduško moje!
Neuvěřitelné! Jdeme spát...je ale 19:45! Takhle brzy jsem snad nešel spát. A Liduška "sova" - znáte to o skřiváncích a sovách - pro tu to byl snad světový rekord v brzkém usínání! :-) Sice jdeme spát, ale vtipy na fazole a jirkovo kličkou nabíjející záchranářskou baterku (připomínající mužské přirození - hračka pro ...) nás chvíli nenechávají spát. Stěny se smíchem otřásají! Ale únava nás dostihuje a tak náš pokoj č. 1 postupně utichá.....
Ceník - 5.7.2010
- ubytování - 13€ / os. noc
- polopenze - 13€ / osoba
- poplatek - 1€ - KTX ?
- povlečení - 1,50€
===================
Celkem = 28,50€
Fotky ze čtvrtého dne jsou uloženy ZDE...
Zde je uložena trasa na Zelené pleso a na Jahňačí štít
Žádné komentáře:
Okomentovat