Lukáš v Beskydech

Radhošť         12.8.2012

Kaple Cyrila a Metoděje

Toto ráno nikam nechvátáme. Tedy původně jsme samozřejmě chtěli vstát dříve, ale budík mlčel a tak po snídani vyrážíme směr Vsetín a Rožnov pod Radhoštěm. Náš dnešní cíl je jak jinak ve Frenštátu pod Radhoštěm. Poprvé sebou bereme Lukáše! Při každém prohlížení fotek se mu chtělo jet a vystoupat si nějaký vrchol s námi. Přišel čas, kdy se mu přání vyplnilo.

Po 8. hodině nasedáme do auta a míříme za naším dnešním cílem - Radhošť a Pustevny.  Cesta probíhala bez problémů, až na moje obavy z počasí. Předpověď hlásala bezoblačné počasí, ale nad námi se převalovaly mraky. Nějak to dopadne... Vjíždíme do Vsetína. Tady se nesmíme opommenout zastavit ve výrobně ponožek. Po zkušenostech z minulého roku jsme nakoupili další páry ponožek pro každého. Opravdu jsou skvěle technicky vyrobené. Každý z nás si vybral pár ponožek ( nikomu to neříkejte, ale jsou ve II. jakosti ... Nic na nich není vidět, ale ta rozdílná cena ANO! ) Opouštíme Vsetín, projíždíme Valašským Meziříčím a v Rožnově pod Radhoštěm odbočujeme na Frenštát pod Radhoštěm. Když míjíme náš výchozí bod 

( zastávka "na Pinduli" ) trochu mě děsí vrchol Radhoště. Z 1/3 není vůbec vidět. Mraky se zabořili do vrcholu hory a nevěstili nic dobrého. "Snad jsem nevezl Lukáše takovou dálku abychom se procházeli někde v mracích" říkal jsem si. Uvidíme! Vjíždíme do Frenštátu a míříme na naše oblíbené místo na parkování kousek za středem města. Další překvapení! Na pohodlném parkovacím místě vyrostl vysoký obrubník a nelze tedy tady parkovat. Hledáme vhodné místo na celodenní parkování. Auto ponecháváme před železniční stanicí. V masně si kupujeme "dietní" salám Vysočinu :-), pečivo a kofolu, kterou tady úspěšně zapomínáme a míříme na autobusovou zastávku, kde zjišťujeme, že nám před nosem ujel spoj na "Pinduli". Hlad je potvora a tak Lidka odchází do pekárny pro energii v podobě sladkého pečiva. My s Lukim se jdeme "nabouchat" k asijským výrobcům rychlého občerstvení a už společně na lavičce si dáváme co jsme si navařili. Autobus, který nám ujel v 11:07 následoval další v 11:40 a tak jsme ani moc dlouho nečekali.

čekání na další spoj

Třikrát na Pinduli za 48,- Kč a jedeme. Za deset minut vystupujeme, pár povinných před startovních foto a za minutu dvanáct se vydáváme nastoupat cca 550 metrů výškových a cca 9 km vzdálenostních.

Je krásné počasí! Ideální na turistiku. Žádné velké teplo. Prostě Al dente! První metry jdou jak po másle. Stoupání nikomu z nás nevadí a tak metry rychle ubíhají. Doplňujeme energii už od začátku ostružinami. Jsou výborné a osvěžující. Lukáše nohy unáší pár metrů před námi, setkává se na velmi krátkou vzdálenost se srnkou. My jí neviděli. Dostali jsme vynadáno. Líbali jsme se. Od Pinduli je krátké, ale strmé stoupání. Asi po dvou stech metrech následuje sto metrové a poslední klesání dnešního dne.

Povídáme si, probíráme naše plazení se po zdejších kopcích a také už myslíme na výlet do Slovenských Tater. To je další destinace kam bych chtěl Lukáše vzít. Uvidíme.Poslední výstup před námi. Sjezdovka nám ty poslední metry rozhodně nechce dát zadarmo a tak v teplém počasí " funíme" do kopce, jak žádný z metrů, který jsme dnes šli. Kaple je obestoupená lidmi, že si nemáme skoro kam sednout. Naprostá většina z nich je navoněná a upravená na rozdíl od nás. Uklidňuji Lukáše, že tito usměvaví a ne zrovna turisticky oblečení lidé se sem z velké většiny dostali z Trojanovic lanovkou. Lukina si obchází info tabule a my s Liduškou zabíráme poslední volnou lavičku v závětří kaple. Pohledem na hodinky zjišťuji, že náš výstup trval skoro přesně dvě hodiny! Super! Svačinka v podobě na kolečka nakrájeného salámu chutná víc než jindy. U jídla se usmíváme nad kroutivými hlavami, že tu na vrcholu hory není odpadkový koš! Pro sebe si říkáme starou poučku:" Co si do hor přineseš, to si také odnes" Ale vysvětli to nějakému lanovkou na Radhošť přivezenému :-) Fakt, na hory popeláři nejezdí!

Ještě by to něco chtělo...

ještě kousek

 Udělali jsme několik fotek kolem kaple. Lukáš zavolal domů, aby se pochlubil kde je. Chtěli jsme také vyfotit Lukáše u sochy Cyrila a Metoděje, ale přes davy "lanovkářů" jsme se k soše ani nedostali. Socha stojí opodál. Já fotím, ale ty davy!
K tomu – „ještě by to něco chtělo“ ... Odcházíme od sochy do blízké restaurace, usazujeme se uvnitř s krásným výhledem do doliny kolem Rožnova pod Radhoštěm. Nádhera! Dáváme si zaslouženou polévku. Energii doplňujeme kofolou. Návštěva horské restaurace za tři polévky a tři kofoly nás stála 235,- Kč. Jen pro připomenutí pro budoucí čtení. Stálo to za to! Skvělá poctivá polévka!         Mňam :-)

Teď už nás čeká jen Radegast a Pustevny. 

Z hotelu odcházíme spokojeni a posilněni. Sluníčko sice svítí, ale rozhodně není horko. Je tu neskutečné množství lidí všech generací. Se spokojeným úsměvem, že my jsme si to na rozdíl od nich vyšlápli, pokračujeme po místní hřebenové magistrále k další soše. Tady máme štěstí. Necháme se fotit a to jen my tři a socha Radegasta. Vzpomínám si na heslo: " Život je hořký, Bohu dík! Je to majestátní socha, kterou během krátké chvíle opouštíme. Davy čekajících na fotografování nás nutí opustit tento prostor. V dáli za námi se tyčí na vrcholu hory kaple a televizní vysílač, který jsme před chvílí opustili. Před námi se otevírá sjezdovka a my hledíme dolů do údolí. Úchvatné. Škoda, že je v dáli opar, ale jen pro tuto situaci. Za sjezdovkou nás čekal ještě jeden stejně skvostný výhled do údolí, ale tentokrát s procházkou kolem malých mohyl, které si tu návštěvníci Pusteven staví na památku. Moc pěkné místo.

My víme také o jednom a i bohatším místě s mohylami. Když opouštíte Pustevny a vydáte se směrem na Vrchol Tanečnice, musíte jít tou horní ze dvou možných cest k rozcestí - po červené turistické trase. Kilometr za Pustevnami je                                   tento mohylový háj.

Za nedlouho za mohylami scházíme k vyhlídce, kde máme Pustevny jako na dlani. Pár set metrů a naše dnešní turistika končí. Architekt Jurkovič tu zanechal stopy v podobě nádherných staveb. Procházíme mezi jimi a Lukášovi se sbíhají sliny nad vývěskami s jídly. Zvláště nabídka kynutých knedlíků s borůvkami to by si dal. Nakonec končíme v restauraci u lanovky. Lukáš si objednává zmíněné knedlíky a my s Liduškou si objednáváme presso. 

Všem nám chutná :-)

Překvapení! 

"To půjdeme dolů kolem lanovky?" ptá se nás. "Máme pro tebe překvapení. Co kdyby jsme jeli dolů do údolí na koloběžce" my na to. Stručně a rychle - jeli jsme! Jízda byla o adrenalinu, o strachu, protože tak vymlácenou silnici jsem dlouho neviděl. Ale ten čtyř kilometrový sjezd stál za to! Parádní vezení. Trochu čísel k tomu. Za tři osoby jsme zaplatili za každého 100,- Kč včetně zapůjčení přileb. Tedy 300,- Kč celkem. Dole v Trojanovicích vás bude čekat člověk, který odveze koloběžky zpět nahoru.
Dobíháme na autobusovou zastávku, odkud by nám měl během pár minut odjíždět spoj do Frenštátu. Jenže. Když jsme si kupovali jídlo před pochodem, ofocoval jsem si jízdní řád, který ale neplatil :-) A tak za povzbuzování a smíchu, že asi trénujeme nějaký přespolní běh na autobusové zastávce zjišťujeme, že autobus v 17:15 nejede! Naštěstí to takový prohřešek nebyl, protože správný odjezd byl v 17:35. Vrátili jsme se pár metrů zpátky pro koláč na cestu a v 17:35 jsme se nechali dovézt k nádraží (za 42,- Kč), kde jsme nechali zaparkované auto. O tom, že jsem najednou nevěděl kam vlastně chceme jet. Raději jsem u řidiče pronesl: " tři krát k nádraží". A bylo vyřešeno :-) Lidka mi povídala, že jsem to řekl jako místní. Tak jsem jí vysvětlil, že jsem se nechtěl splést v městech. Aby jsme neplatili až do Rožnova pod Radhoštěm :-)

Nasedli jsme do auta a spokojení, že jsme vše zvládli bez úrazu a v klidu a pohodě odjeli zpátky na základnu do Ludkovic...

Zasloužená odměna!